Listopad se nechává po letních měsících slyšet mnohem hlasitěji a v kombinaci s ranními mlhami a klesající teplotou o sobě dává intenzivně vědět. V takových chvílích se čekání na tramvaj stává nekonečné. Intervaly nočních linek jsou sice stále stejné jako v letním provozu, ale prožitek nabývá na hlučnosti a každá minuta je najednou tak dlouhá, jako by se ze soboty 25. na neděli 26. října ztratila hodina. Ale tramvaje aspoň šedesát minut nestojí v zastávce… Předchozí měsíc jsme vám přinesli hned tři kulturní události. V jeho začátku další vernisáž Galerie Evoluční, za jeho polovinou ARTIKL večírek v paláci a v nedávném závěru Poslední básně na Vltavě. V den posledního provozu pražského přívozu jsme symbolicky nechali odplout básně po řece a po celém odpoledni na lodičce konstatovali, že bude lepší přesunout se na něco teplého. Na cokoli teplého. Kultura ve veřejném prostoru je už pro náročné. Pro náročné ji ale necháváme dostupnou i v tištěné verzi Artiklu – od aktuálního čísla vám přinášíme pravidelný komentář Martina Leskovjana, zakladatele a člena Fair Art – právního servisu pro umělce a umělecké organizace, člena umělecké skupiny Ztohoven. Svým kulturně-politickým postřehem bude reflektovat sféry, které jsou podstatné pro provoz a fungování kultury. Celým listopadovým vydáním Artiklu pak prorůstá téma Kořeny. Podzimní melancholie nastavují prostor rozjímání a ztišení se. Doba deprese se na lékařských recepisech objevuje jako v jarních měsících antikoncepce. Potřebujeme něco, co dává smysl. Co utváří náš vlastní svět stabilním a spokojeným. Hledáme pilíře svého mikrosvěta. Zacházíme možná hlouběji, než bychom sami chtěli. Reflektujeme. Sebe i okolí. Nebo tyhle kratochvíle měníme v konzumaci alkoholu ve vyhřátých barech. Setkávání jsou důležitá a život se dá naplnit. Je důležité, s kým se potkáme a co s ním dokážeme vytvořit. Ta správná setkání jsou stěžejní pro uvědomování si sama sebe. Lidé jsou naším zrcadlem a zároveň našimi učiteli. Nechávají nás samotné poznat, jak se umíme v určitých situacích zachovat, jak reagujeme. Jak zvládáme přijímat chování druhých. Tak se dostáváme i blíž k sobě. Nic není jednoduché a vše je komplexní. Je jen na nás, do jaké hloubky chceme sestoupat. Nebo naopak vystoupat? ∞