úvodník | tady a teď
Listopadové číslo Kulturní Pecky nese zenové téma „tady a teď“. Je o přítomném okamžiku. A kde se teď nacházím já? Fyzicky sedím v kavárně a dopuju své tělo zázvorem a vitamíny – připravuji ho tak na zimu. Mentálně přemýšlím o obsahu tohoto úvodníku a emocionálně prociťuji krásné chvíle zažité před pár dny. Tohle vše v jeden moment. Teď a tady, které je zároveň bezprostředně pomíjivé a proměnné. A do toho všeho mi ještě vyskakují zprávy z Facebooku. Tady a teď s permanentní účastí ve virtuální realitě. Nepotřebujeme mít žádné klony pro existenci ve více časoprostorech, docela obstojně to zvládáme i s jedním tělem… Subjektivní realita. Možnost individuálního prožitku, který je jen můj a který je zároveň něčím, co životu dává rozměr. Potápět se v emocionálních hlubinách nebo létat nevídaně vysoko. A přitom nemuset nohama opustit zemi. Úžasně dynamická plastičnost! Jen na mé hlavě záleží, jakým způsobem budu vnímat svět kolem sebe. Vždy si vzpomenu na Londonova Tuláka po hvězdách. Nevinně odsouzený Ed ležel na podlaze věznice ve svěrací kazajce. Jen díky síle mysli přežíval brutality, které na něm byly páchány. Svou mysl dokázal oprostit od těla a skrze ni utekl i fyzické bolesti. Máme možnost zvolit si, jak chceme realitu prožívat. A já rozhodně nejsem zastáncem toho, že je jen jedna. Málem bych zapomněla, že v noci se mi zdál sen – další přesně nevysvětlená dimenze, kterou lze nechat promítat příběhy, nebo dokonce je ovlivňovat skrze svou mysl. Uvědomujeme si možnosti užívání své bytosti k prožitkům života? Umíme využívat všechen její potenciál? Nenecháváme jej zahltit všemi vlivy dnešní doby a neeliminujeme v našem životě potenciál jen na elementární nutnosti? Sama vím, že ne každý moment prožívám opravdu v aktuálním kontextu daného okamžiku. Třeba mě nudí, tak myšlenkami uteču jinam. Díky za tu možnost! O to větší pro mne mají hodnotu ty momenty, kterým bych neutekla na jediný okamžik. Silné chvíle, kdy člověk cítí intenzitu přítomného okamžiku a celou svou bytostí ji prožívá. A chce, aby trvala věčnost. Stejně se vzdálí. U těch nepříjemných prožitků je to jediná fáze, na kterou čekám. Nastane. Hra s realitou mě baví. Nemuset žít vždy jen v přítomnosti. Možností je nespočetně. A chudý je ten, kdo je nehledá. Z koho se stala zelená tečka sociální sítě.