Volnost. Potřebujeme ji najednou víc, protože jí i více můžeme mít. Láká nás množství možností, které nás svádí od uvědomělých voleb. Velké město plné nepoznaných lidí a zajímavých akcí i životy našich přátel zkreslené jejich vlastními scénáři na Facebooku nám je rozšiřují v ještě senzačnějších podobách a svádí z cesty srdce k branám touhy a pokušení. A navíc ani není kam spěchat. Protože sami nevíme, kam bychom spěchat měli. Jsme zodpovědní sami za sebe a vyhovuje nám to. Nechceme se vázat, protože bychom mohli zásadním krokem přijít o všechnu tu volnost a možnost zažít tolik, co hrdlo ráčí. A ještě bychom ani neměli jistotu, že jsme se rozhodli správně. Velká rozhodnutí jsou příliš riskantní. Doba ideálů a boje za ně se ztratila v latéčkové pěně. A život je v tomhle navíc spoluhráč. Uvědomujeme si, že nám dává tolik času, kolik je jen potřeba. Nikam nás netlačí. Nespěcháme, protože nosíme hodinky bez ručiček. Co podoba našeho života? Je to ten správný trendy design? Stále nás obklopuje množství očekávání. Od rodiny, institucí, pracovních kolektivů nebo jen nás samých. A častokrát jsme si právě my sami nejpřísnějším kritikem, který nás nenechá v klidu. Hodnotí nás přísněji, než kdokoli v okolí. Srovnává nás s nereálnými vzory. Je čím dál náročnější a pomalu nás začíná dusit, protože jeho ultimáta jsou tak přísná, že je ani nelze splnit. Nenechá nás jen tak být a žít, protože to není dostatečné – musíme mít každodenní plán a cíle, ke kterým směřujeme. Je potřeba si jeho moc včas uvědomit, říct dost a nadechnout se. Život není o cílech, ale o cestě. Právě ta je zajímavá. Dobrodružství, které je nekonečnou studnicí pestrosti, bezednou nádobou příhod. Přesto ale lze pocit volnosti propojit s bezstarostným prožíváním, které se neztrácí ve věčných pochybnostech a které nám dá smysl a které se nebojí hloubky. Jen je to ale náročnější, než si objednat nákup až domu jedním kliknutím. ∞