Padesát svíček na dortu, to už je na jedny plíce docela dost. Chce to nadechnout se opravdu pořádně. Jistě, má i starší kamarádky, ale přesto je nutno uznat, že se letos Galerie hlavního města Prahy (GHMP) dožila úctyhodného jubilea.

Všichni teď máte možnost stát se hosty na oslavě těchto kulatých narozenin. A stejně jako na každé správné oslavě, dostanou i zde gratulanti malý dárek. Bilanční výstavu. Přijít na ni můžete do Domu U Zlatého prstenu, kam ji organizátoři umístili pod názvem Život Galerie hlavního města Prahy (50). Název napovídá, že se jedná o připomenutí životního příběhu, proher, kompromisů a úspěchů této kulturní instituce. Hlavní ideou je demonstrace významných projektů a zároveň lidí, kteří byli a jsou s galerií a jejím chodem spjatí. Nejde o suché shrnutí dějin samotné instituce nebo objektů, které má k dispozici. Ani tyto informace ale nejsou zcela vynechány.

Pětadvacet vzpomínek
Rozvržení expozice je srozumitelné a přehledné. Síň v přízemí má funkci jakéhosi curriculum vitae GHMP. Stěny zaplňují faktografické údaje, místy protknuté artefakty, jejichž autory biografický text zmiňuje. Další tři podlaží objektu nabízejí stěžejní část expozice. Tou je připomínka pětadvaceti vybraných výstav, které byly ve své době, a také z dnešního pohledu, podstatné. Představu o tom, proč volba padla právě na tyto projekty, si uděláte při četbě doprovodného textu, jímž je každá vzpomínaná výstava uvedena. Ochutnávku pak tvoří několik uměleckých děl. Některá z těchto zastavení na cestě životem GHMP mají v mysli těch, co je tenkrát viděli, zřejmě už jen matné obrysy. Mám na mysli výstavy z doby, kdy galerie ještě dospívala. Nemnohý z vás asi může říct, že si zřetelně pamatuje retrospektivní výstavu Josefa Mařatky z roku 1969 nebo exhibice, kde bylo prezentováno umění výtvarníků z okruhu skupin Tvrdošíjní a Devětsil (1986). Jen o málo jasnější kontury mezi ostatními vzpomínkami bude mít ta na výstavu Linie barva tvar (1988), jež mapuje českou meziválečnou abstrakci. Cesta zpět v čase do doby téměř nedávné vás zavede k retrospektivě Karla Malicha (1990), Vladimíra Boudníka (1992) nebo Mileny Dopitové (1995). Sám jsem se ve vzpomínkách nevracel nijak daleko. Jen pár let. Bytosti odnikud jsem viděl v roce 2008. Nešlo o žádný astrální zážitek, ale o výstavu děl malířů, kteří v první polovině 20. století dodržovali formální pravidla akademické malby.

Napříč etapami
Dejte pozor, abyste při své návštěvě Domu U Zlatého Prstenu neminuli vnitřní balkon v prvním patře. Na dřevěných paletách zde leží vyrovnány katalogy k minulým výstavám. Smršťovací folie coby jejich ochrana funguje, takže listovat se v nich nedá. Mezi návštěvníky by se jistě našli umělci, kteří by je pomocí vlastní propisky a invence dodatečně vylepšili. Jejich titulní strany ale představují slušnou ukázku grafického designu. Také k aktuální výroční výstavě byl vydán obsáhlý katalog. Své místo v něm mají všechny projekty GHMP, a to i ty méně vydařené nebo špatné. Koneckonců neúspěchy jsou integrální součástí každého života. V tomto případě jde především o projekty z 60. a 70. let minulého století. Takové, které musely naplňovat požadavky na normalizační výstavní program víc než uměleckou hodnotu a svobodu vyjádření. Závěrem se snad hodí popřát oslavenkyni vše dobré. Štěstí na kreativní lidi, kteří se jí věnují. A zástupy láskyplných návštěvníků.


Život Galerie hlavního města Prahy (50)
GHMP – Dům U Zlatého prstenu
Týnská 6, Praha 1 – Ungelt
25. 9.–5. 4.
út–ne 10:00–18:00
120 / 60 Kč


autor: Richard Böhm