Městské scenerie v kombinaci s figurální kompozicí. Odkazy minulosti v kontrastu s dnešním světem či budoucností. Torza budov, destrukce a všeobjímající kouř. I tak by se dala charakterizovat malířská díla Tomáše Speváka v galerii v Balbínově ulici v Praze.

Výstava v Nové galerii nese název S městem za zády a poukazuje na určitý životní styl malíře Tomáše Speváka. Zároveň pro něj téma města symbolizuje pohon, který ho vzdaluje od pohodlnosti a ospalosti venkova. Snaží se v malbách zpracovat vztah města, jeho temnoty, síly a energie s venkovem a životem v přírodě a klidu. Většinou jsou na obrazech zpracovány dva plány, které vytvářejí kontrasty krajiny, dětské hry a temnějšího města, plného zakouřených industriálních prostor. A proč zrovna město? „Nemyslím, že mě přímo fascinuje, beru ho jako součást svého života, která je pro mě nutností. Zároveň mě inspiruje a žene dopředu. Slouží mi teď i v tvorbě svojí architekturou, způsobem života, světlem a atmosférou,“ vysvětluje malíř. Na některých obrazech se vynořují budovy jako torza mlhavé městské scenerie, která svými světly obarvuje dominantní kouř na obraze. Časově neslučitelné prvky umělec překrývá přes sebe a spojuje je do jednoho konkrétního děje, který ale není časově ohraničený. Některé obrazy se můžou zdát trochu znepokojivé, jiné vyvolávají mnoho otázek. Každopádně ani jeden z vystavených obrazů nenudí, naopak svými kontrasty návštěvníka výstavy motivuje k jeho prozkoumávání.

Na Spevákově výstavě divák spatří ve většině případů nejnovější obrazy, které vznikly za poslední rok. Doplněné jsou jen několika staršími, které autor zařadil k vytvoření určitého kontrastu své dosavadní tvorby. Ačkoliv by se dala díla na výstavě rozdělit do několika cyklů, všechna jsou spojena autorovou touhou vyvolat u diváků pocity, ať už pozitivní, či negativní. Protože to je podle něj nejdůležitější vlastností výtvarných děl. Bez toho by se díla stala pouze estetickou dekorací.

Tomáš Spevák (* 1983)
Vystudoval malířství na Fakultě výtvarných umění v Brně v ateliéru u akademického malíře Tomáše Lahody. Jeho obrazy jsou plné expresivních momentů. Poslední dobou si v nich rád pohrává s kombinací současnosti a určité nostalgie. Maluje současné prostory, často městské scenérie v kombinaci s figurální kompozicí, která je převzatá z minulosti. V současné době, kromě autorského malování, vyučuje na VOŠUP a SUPŠ na Žižkově v Praze.



Tvá tvorba se v posledních letech ukotvila, dá se říci, v expresivní formě realistického surrealismu. Od hyperrealismu, kterým ses zabýval v době studií, jde o dost volnější a svobodnější formu. Jak bys svou současnou tvorbu charakterizoval ty?
Nevím, zda se dá úplně charakterizovat směr, ve kterém tvořím. Sám beru svoje plátna jako figurální kompozice bez dalšího určení. Je pravda, že na rozdíl od hyperrealismu jsou svobodnější, a o to víc si malbu užívám. Je v ní nyní více energie a příběhu, který posouvá obraz na další úroveň. U hyperrealismu jsem často bojoval s problémem určité strnulosti, ale nyní si více s barvou hraji. Vkládám do ní třeba i abstraktní tvary a kolážovitě skládám celý děj, nebojím se vynechávat bílá místa na obraze nebo určité části štětcem kreslit.

Na tvých obrazech se často objevují ruiny, rozklad, destruktivní a apokalyptické prvky. Co se snažíš prostřednictvím svých obrazů divákovi sdělit? Mají pro tebe tato témata hlubší smysl, nebo prostě zaznamenáváš své myšlenky na plátno?
Tyto náměty se v mých obrazech často objevovaly jako reakce na nějaké katastrofy ve světě, které se v té době odehrávaly. Šlo o jakýsi záznam naší doby. Je to určitá poloha, která je mi blízká. Když jsem se například věnoval tématu výskytu eboly v Africe a zahalených figur v ochranných oblecích atd. Někdy se prolínaly poničené krajiny s mými pocity a určitou rozpolceností, kterou jsem pociťoval v tvorbě. V posledním cyklu, který představuji v Nové galerii, se objevují méně a jsou zde zastoupené spíše několika málo staršími plátny a stavím je tak do kontrastu k novým. Kombinací všech těchto skutečností vznikají nové světy, které si tvořím, a mohu tak vyprávět nějaký příběh.


Jednou jsi řekl, že maluješ svoje světy. Jak moc jsou tyto světy propojeny s tvou realitou? Jde opravdu jen o tvou fantazii, nebo skrz ně reflektuješ i současnou dobu a společnost?
Někdy jsou s realitou propojeny více a někdy méně. Na výstavě se tak objevují architektury amerických dřevěných domů nebo nočních ulic, které jsou sice uměle vytvořené, ale s jasnou inspirací mojí cesty do Los Angeles a ovlivněním tamní kulturou. Kontrasty města a venkova, které se objevují na jiných plátnech, vycházejí přímo ze mě a reflektují v podstatě můj život, který, ať chci nebo ne, rozděluji mezi tyto dva světy.

Většinou se v tvých obrazech objevuje malířský prvek, kterým pohled narušuješ, ať už je to rozostření, mozaika, stékající barvy nebo nedodělaná místa. Jde vždy o záměr, který máš dopředu rozmyšlený, nebo se jedná o spontánní akt?
Pokud jsou nedodělaná místa nebo rozostření předem naplánovaná, tak je celý proces tvorby jednoduší a malba rychlejší, ale často tak nedochází ke spontánnímu vyjádření, což u mě vede k většímu uspokojení. Je rozhodně lepší nechat se unést při malbě a rozhodnout se až při práci… zaměřit se na určité místo, které je pro obraz důležité, a to propracovat… zbytek rozostřit několika rychlými pohyby štětce a přitom s určitou dávkou laxnosti nechat přebytečnou barvu téct a ve finále si říct, že na obraze už je všechno řečeno, tak proč ho otrocky domalovávat a jednoduše tak nenechat svítit kus nepomalovaného plátna. Tohle je způsob, který je ideální, a s takovým obrazem jsem nejspokojenější. Kdysi mi na vernisáži v Los Angeles řekl nějaký návštěvník, že moje plátna jsou nejsilnější, když jsou namalována na jedno sezení, spontánně a bez příprav.

Kde hledáš pro své obrazy inspiraci? Děláš si k obrazům skici?
Inspirace je všude kolem a v podstatě ji nemusím ani hledat. Obrazy vidím na ulici, ve filmu, v hudbě, na fotografiích, někdy se objeví ve snu… pak už nastává jen proces, jak téma zpracovat. Někdy se mi stává, že chci malovat určité téma, mám v hlavě kompozici, ale je těžké jí dát dohromady, aby fungovala na obraze. Skici jako takové nevytvářím, pracuji spíš s koláží fotek a skládám ji na počítači nebo tabletu. Pokud jde o rozměrnější plátna, tak koláž nejdříve maluji na malý formát již přímo v technice, ve které obraz zpracuji. Ujasním si barevnost a kompozici a vyhnu se tak náročnému přemalovávání na velkém plátně, pokud by něco nesedělo. ∞


Tomáš Spevák – S městem v zádech
Nová galerie (Balbínova 26, Praha 2)
9. 8.—13. 9.