Fotografie se zmatenými stíny za postavou nepůsobí dojmem profesionálně odvedeného řemesla. Kdyby nebyla signovaná ateliérem Jaroslava Rösslera, nestála by za povšimnutí. Razítko významného fotografa z ní ale dělá předmět sběratelského zájmu a téma k úvaze.

Zastupoval Rösslera v ateliéru někdo, kdo to neuměl? Byl fotograf lempl? Nebo se na fotce projevila autorova duševní porucha? Víme jen, že obchodu tenhle snímek neprospěl. Další už si focená dáma nechala dělat jinde…

Archetyp Stín
Člověk je neodolatelně přitahován principem duality. Den a noc, světlo a tma, pravda a lež. Ačkoli nám takové pojetí vlastně brání přijmout svět v celé jeho pestré škále, neseme v sobě potřebu rozdělovat na levou a pravou, černou a bílou, ženský a mužský princip. Potřebu rozlišovat mezi dobrým a zlým. Touhu vidět sebe sama na té dobré, světlé straně a zlo, které v sobě poznáváme, skrýt.

To jsou kořeny archetypu Stín. Archetypu, zosobňujícího temné stránky naší osobnosti. Ty mají zůstat ukryté nejen před okolím, ale dokonce před námi samými. Kvůli společenské situaci, rodinné výchově a různým kulturním tabu to mohou být i schopnosti a sklony, které vůbec „zlé“ nejsou. Jenomže daná společnost je za špatné považuje a lidská bytost ve vleku kulturní většiny mučí a vězní sama sebe. Slovník analytické psychologie k tomu říká: „… má sklon vytěsňovat své vlastní pozitivní aspekty a mnohdy statečného, životaschopného člověka v sobě držet pod zámkem ve svém stínovém komplexu“.

Jaroslav Rössler
Životní příběh Jaroslava Rösslera pokrývá prakticky celé dvacáté století. Narodil se roku 1902 v malé vesničce Smilov na Vysočině a zemřel roku 1990 v Praze. Zažil rakousko-uherskou monarchii, první republiku, protektorát a socialismus, dožil se i revoluce v roce 1989. Každý politický režim vyžaduje od člověka jiný postoj, ale všechny svazují loajalitou. Abstraktní říše mění, je „královstvím, které není z tohoto světa“.

Pokud bychom kořeny Rösslerovy tvorby hledali v jeho dětství, nemůžeme pominout, že v období puberty byl s bratrem vychováván prarodiči. Tou dobou ho vyloučili ze studia gymnázia v Německém Brodě. Poté byl od roku 1917 v Praze v učení ve fotografickém ateliéru Františka Drtikola. Po vyučení zůstal u Drtikola jako laborant. V ateliéru se seznámil s o 8 let starší Gertrudou Fischerovou, kterou si vzal za ženu. Od roku 1927 do roku 1935 s ní žil v Paříži.

Podle některých náznaků byl Rössler introvert, kterého netěšilo prosazovat se na veřejnosti. Přítomnost silné osobnosti Františka Drtikola mu vyhovovala. Současně v něm ale rostly pocity sebepodceňování a nedostatečnosti. Charakteristická je jeho fotografie s výrazným motivem číslice 2.

Kreativita
Mýtus o rozdělení prvotní bytosti na dvě pohlaví, alegorie blíženců, tajemství alchymické svatby. To jsou nejen obrazy světa rozděleného polaritami, ale také projevy touhy po nabytí jednoty. Jediné řešení je střetnutí se „zlem“. Neznámé a temné vzbuzuje strach. Poznání toho, co nás děsí, může vést k překonání strachu. Ke sjednocení a vnitřnímu míru.

Jedním z principů, který takovému procesu napomáhá, je Tvořivost. Kreativní člověk používá své vnitřní zdroje, překonává rozdělení na „dobré“ a „špatné“… Pracuje na sobě a tím dává smysl svému životu. To je podle analytické psychologie „proces individuace“. Každý člověk má tvůrčí instinkt, který ho procesem individuace přirozeně vede. Podle psychologa C. G. Junga je „Tvůrčí cesta pro setkávání s nevědomím tou nejlepší. Vymyslete si nějakou fantazii … Všechny potíže, se kterými se v takové fantazii setkáte, jsou symbolickým výrazem vašich psychických obtíží.“

Často hledáme naše temná nutkání v jiných lidech. To se nazývá „projekce“. Psycholog Dieter Schnocks píše: „Vlastní potlačená sexuální přání nebo kriminální sklony mohou být projikovány na menšiny a jiné národy. Tam se hledá to, co člověk u sebe odmítá. Zlo v jiných daleko překračuje veškerou lidskou míru a nepřítel se stává nositelem absolutního zla a špatnosti, takže musí být bez milosti pronásledován, potírán a zničen.“

Respektovaný umělec
Jaroslav Rössler patří do dobré společnosti respektovaných fotografů Františka Drtikola, Jaroslava Funkeho a Josefa Sudka. V dubnu minulého roku vydražila aukční síň Christie’s jeho fotku „Světelná abstrakce“ z roku 1929 za cca 1,2 milionu korun (62,5 tis. dolarů). Finanční ohodnocení tak doplňuje povědomí o umělecké hodnotě díla.

Rössler se zapsal do dějin fotografie tím, že ve dvacátých letech minulého století použil „realistické“ médium fotografie k vytváření abstraktních kompozic. Jeho role je tak srovnatelná s postavením Františka Kupky v dějinách malířství. Potkali se někdy? V Paříži žili ve stejný čas. Realizovat výstavu, na které by byly představeny jejich prakticky souběžně vznikající práce, je kurátorskou a produkční výzvou.

Boj se Stínem
Paříž Rösslerovi umělecky pomohla. I když byl nespokojený s tím, že se živí reklamními zakázkami, pracoval alespoň pro špičkové společnosti, jako byl Shell nebo Michelin. Konec francouzského pobytu přišel náhle a tragicky. Roku 1935 byl zatčen za fotografování demonstrace státních zaměstnanců. Podle informací kurátora Rösslerovy výstavy Josefa Mouchy došlo k nešťastnému sledu událostí tak, že se byl fotograf rozloučit na nádraží s manželkou, která odjížděla do Prahy. Pravděpodobně na něj dolehl pocit osamělosti. Ačkoliv se předtím spíše vyhýbal focení lidí, tentokrát šel mezi dav. Byl zatčen policií a kvůli podezření ze špionáže pro Německo vypovězen z Francie. Cestou vlakem ke státní hranici se Rössler pokusil o sebevraždu a byl hospitalizován v léčebně ve Štrasburku. Jeho manželka zřejmě neměla o událostech žádné informace. Když se po čase vrátila do Paříže, nevěděla, kde je a co se s ním stalo. Našla ho až po několika týdnech.

Po návratu do Prahy si manželé otevřeli na Žižkově živnost s fotoateliérem a prodejem fotografických potřeb. Tam přečkali druhou světovou válku. Německé jméno získané po otci tentokrát sehrálo pozitivní roli. V žižkovském ateliéru vznikla i zmiňovaná fotografie se zmatenými stíny.

Naše sny a fantazie, mýty i náboženství hovoří o boji se Stínem. O boji s drakem, s ďáblem, s pokušením. Exploze, katastrofy, války, divoká zvířata, příšery, vrazi, mučitelé. Kouzelníci na straně zla. To jsou představitelé Stínu. Podle C. G. Junga je pro rozvoj člověka a jeho duševní zdraví nutný tvořivý vztah k potlačeným složkám osobnosti, to znamená práce se Stínem. „Nejzběsilejší a nejdojemnější dramata se neodehrávají na divadle, nýbrž v srdcích obyčejných lidí, které člověk nevšímavě míjí a kteří nanejvýš prostřednictvím nervového zhroucení světu oznamují, jaké boje se odehrávají v jejich nitru.“

K volnému umění se Rössler úspěšně vrátil v padesátých letech. Vlastními technologickými postupy, kterými zpracovával své nové i staré negativy z francouzského období, kreslil a maloval. Barevné práce ze šedesátých let připomínají psychedelickou vlnu. Světlo a stín už nebyla nutkavá posedlost, dílo získalo vyváženou kvalitu.

S jeho prací se můžeme seznámit v několika monografiích a na výstavách. Ta zatím poslední, doprovázená monografií vydavatelství Fotorenesance, se odehrála v Topičově salonu v květnu roku 2014. ∞

autor: Richard Kliment