Zušlechťování místa, ve kterém člověk žije. Navrácení smysluplného dialogu člověka s krajinou. Respektování přírodních a geografických daností krajiny. Ale také unikátní sochy prolínající se formálně i tematicky s prostorem.

Tak lze ve zkratce charakterizovat projekt přerovské výtvarnice Pavly Kačírkové a především moravského sochaře a pedagoga FaVU VÚT Jana Ambrůze. Nese název „KŘÍŽE SOCHY CESTY KRAJINA LIDÉ“ a je spojen s občanským sdružením „jinákrajina“. Jeho výsledky můžeme spatřit v obcích Šarovy, Lhota, Salaš a Bohuslavice u Zlína.

Stojíme v polích mezi jihomoravskými vesnicemi Šarovy a Bohuslavice u Zlína. Modř nebe neprotíná jediný mráček. Až patetické chvění horizontu v horkém letním vzduchu dokresluje romantickou červencovou idylu. Již záhy se však ne vše jeví tak malebné, jak by se při letmém pohledu mohlo zdát. Dozvídáme se nejen o alibistickém spravování zdejší krajiny, ale i o citelné nepřízni místních úřadů i některých obyvatel při instalaci samotných soch.

Ty jsou přitom velmi osobitou výpovědí umělců, v jejichž osobě se protíná umělecká otevřenost s vnímavostí k přírodnímu prostředí a jeho rázu.

Seskupení děl Jana Ambrůze a Pavly Kačírkové začíná křížovou cestou vedoucí takřka přímo ze Šarov. Ta byla realizována právě všestrannou výtvarnicí a absolventkou Ambrůzova ateliéru. Minimalistické a landartové sklony obou sochařů jsou viditelné již na první pohled. Motiv kříže je zpracován jako betonový rám – „hmota“ kříže je pak tvořena negativně, prázdným prostorem. Samotný kříž tak nejenže tvoří průhled do krajiny, ale nabízí svým tvarem a rozměry také orámování lidské postavy s rozpřaženýma rukama.

Za zmínku určitě stojí i nerealizovaný objekt, jenž měl být umístěn na samém vrcholu křížové cesty. Měl spočívat ve vysoké tyči představující vertikální část kříže, zatímco část vodorovnou by obstaral (v daném místě navíc neobvykle vyrovnaný) horizont lesa. Tomu je divák po absolvování křížové trasy přímo čelně a poněkud náhle vystaven. Prostor mezi jednotlivými díly kříže by pak vyplnilo rozlehlé údolí. Sochařův mimořádný cit pro práci s prostorem, místy konceptuální tvorbu, ale také smysl pro strukturální kompozici tak v této myšlence nabývají nebývale intenzivní podoby.

Výraznou částí projektu je rovněž instalace na přilehlém poli. Ambrůz zde do prostranství zasadil dva objekty představující jeden z leitmotivů celé jeho tvorby – zkoumání vztahu skla a světla. Dvě tenké, křehce působící a přes 6 metrů vysoké konstrukce nesou tabule barevného skla a zabarvují prostor pod sebou. Sakrální a architektonický charakter, který nám na mysli může vyvstat ve spojitosti s vitrážemi, pak odráží nejen označení díla jako kaple, nýbrž i skutečnost, že do samotné instalace lze vejít a pohybovat se v ní.

Na kopci nad Lhotou u Zlína se pro změnu tyčí „serrovská“ instalace nesoucí název názvem Kaple II. Na svědomí ji má opět Pavla Kačírková a představují ji dva šest metrů vysoké a pouze čtyři centimetry tenké kovové pláty. Ty nabízejí neobyčejně komplexní divácký zážitek při využití silně zminimalizovaného rozsahu prostředků. Pláty jsou situovány tak, aby takřka po celou trasu k nim byly nahlíženy z širší strany a vytvářely tak dojem masivní plochy. Pouze v jednom úhlu pohledu, na jejich úrovni a souběžně s nimi pak nastává obrat do neobyčejně tenoučké strany. Obejití sochy tak evokuje křehkost, vrtkavost, ztrácení a znovunabývání masy. I v tomto ohledu lze spatřit paralelu s rázem místní krajiny, ale také vnímání prostoru na hony vzdálené od jeho pojetí v „klasické“ figurální soše. Celistvost vjemu potom doplňuje možnost zvukových efektů díky výrazné ozvěně vznikající mezi jednotlivými pláty.

Poslední zastávku okruhu tvoří pomník vytvořený Ambrůzem v loňském roce na místě cholerového pohřebiště u obce Bohuslavice. Nese podobu 12 metrů vysokého kovového sloupu, jehož vrchol je osázen šestašedesáti plátky zlata k uctění stejného počtu místních obětí tehdejší epidemie. Až totemický charakter objektu dotváří jeho umístění na vyvýšeném prostoru nad vesnicí i duchovní přesah.

Všemi instalacemi projektu „KŘÍŽE SOCHY CESTY KRAJINA LIDÉ“ prostupuje citelný rozdíl vůči „bezemoční“ a tak trochu chladné seriálnosti či antiiluzivnosti typické pro minimalistickou sochu. Ambrůzův a Kačírkové až srdečný vztah k přírodě se výrazným způsobem promítá i do charakteru jejich díla – to plně koresponduje s okolní krajinou, odráží její stav, vykazuje stejnou křehkost…

Zejména v díle šarovského sochaře (a je to obzvlášť příznačné právě pro jeho polní sochy okolo rodné obce) se tak zvláštním, osobitým způsobem prolínají vizionářský odkaz umění 60. let s odvěkou, leč postupně vytrácenou láskou k zemi, ale také (jak je to známo snad například z díla Dana Flavina) protikladnosti v podobě materializace a dematerializace uměleckého díla, materiálnosti a ideovosti, skutečnosti a transcendence. ∞