Zušlechťování místa, ve kterém člověk žije. Navrácení smysluplného dialogu člověka s krajinou. Respektování přírodních a geografických daností krajiny. Ale také unikátní sochy prolínající se formálně i tematicky s prostorem.

Američtí vědci zjistili, že není zdraví prospěšné dlouhodobě se vystavovat působení velkoměsta. Člověk nedostatečně větraný totiž záhy tuchne, šedne, hranatí, prach se mu usazuje za ušima a revizor by ho nepřekvapil ani ve výtahu.

Krajinu prý vynalezli malíři-krajináři. Předtím to bylo jen prostředí, příroda, která člověka tak jako tak obklopovala a před jejíž nepřízní a nepředvídatelností se lidé začali chránit v domech a městech. Krajina se zrodila jako místo touhy romantiků a snílků, kterému začali dodávat obrysy malíři – obraz ráje sestoupil na zem a stal se tak dosažitelným.

Tím, že miluji pole, se netajím. Táhlé lány modelované podvečerním sluncem. Chvíle, kterou lze spatřit jen na okamžik, je tak pomíjivá.

Podzim ve městě – mlha, mží, už zase se stmívá, lidé vytahují černé a šedé kabáty. Zato les láká svými barvami a zve. K procházce, válení se v listí, k tvorbě land artu.