Už jste někdy poskytovali první pomoc uprostřed hloučku čumilů, neschopných byť jen zavolat záchranku? Anebo jste se spíše našli uprostřed davu jako pozorovatel, který – jak přikován – tu neobvyklou událost s podivně zvrhlou zvědavostí sleduje? Nezoufejte. Z pohledu sociálních psychologů jste běžný, zcela zdravý, průměrný jedinec, zatímco před vámi se na kolenou činí skutečný hrdina.

Výstavní síně galerií obvykle prezentují především esteticky hodnotné umění, umělecky lze přitom ztvárnit i palčivá témata lidské lhostejnosti, manipulovatelnosti a (ne)lidskosti obecně. Výstava Luciferův efekt: Střetnutí se zlem v Centru současného umění DOX prostřednictvím videa, 3D instalací a fotografií představila zlo v různých jeho formách. Čeští umělci (například Magdalena Jetelová či skupina Pode Bal) se zaměřili na to naše „malé české“ v podobě prorůstání organizovaného zločinu do vysoké politiky. Část výstavy se věnovala i období komunismu, prostor dostali ale především ti, kterým se podařilo režim zlomit. Českou sekci uzavírala kopie Charty 77, vystavená stránku po stránce pod tlustým sklem. Je to náhoda, že mnozí ze signatářů byli sami umělci? Když jsem se dostala od tuzemské tvorby k té zahraniční, čekala mě série depresivních videí. Nejdřív zpovědi uplakaných mexických žen, najímaných coby levná pracovní síla bez nároku na lidská práva. „Hajzlové!“, chce se říct na adresu novodobých otrokářů, komunistů, ale i těch našich kmotrů a vlastně všech těch „špatných“. Konejšivá jistota vědomí, kde je ten správný břeh, ale postupně bere za své. Mrazí mě z toho, že ta největší zvěrstva se často odehrála za aktivní účasti tak zvaných obyčejných lidí a že oním hajzlem se může velice jednoduše stát kdokoli z nás.

Špatná odpověď za 450 voltů
Výstava je inspirovaná stejnojmennou knihou od amerického psychologa Phillipa Zimbarda, proslulého zejména svým vězeňským experimentem. Ten prostřednictvím výstavy nabádá obyčejné lidi, aby se stali hrdiny v záloze a jako příklad z našich luhů a hájů jmenuje Václava Havla. Nejvíc šokována (a to doslova) jsem byla při projekci o Milgramově experimentu. Tento sociální psycholog se během 60. let zamýšlel nad tím, jak je možné, že docházelo za druhé světové války k tak nelidskému zacházení s vězni v koncentračních táborech. Rozhodl se proto provést zajímavý pokus a díky němu zjistit, kam až může zajít lidská poslušnost k autoritám . Na začátku experimentu vždy vzájemně představil učitele a žáka. Učitel měl k dispozici stroj s třiceti tlačítky označenými od 15 do 450 voltů. Žák byl usazen do jiné místnosti a na tělo mu byly připevněny elektrody vedoucí k učitelovu stroji. Úkol byl jasný – učitel žákovi předčítal několik slov, z kterých měl žák utvořit správnou dvojici. Když se spletl, byl potrestán šokem, nejprve tím nejnižším a postupně za každou chybu vyšším a vyšším. Za učitelem navíc seděl vědec, podporující ho v jeho konání. Ubezpečoval ho, že vše bere na svou zodpovědnost a že pokračování ve výzkumu je důležité. Učitel však nevěděl, že jak ubohý žák, který křičí bolestí zpoza zdi, tak dokonce i sterilní a chladně vyhlížející vědec za jeho zády jsou ve skutečnosti herci a dráty žádná elektřina nevede. Přesto, že tuto skutečnost dobrovolníci v roli učitele neznali, 63% z nich došlo až na úplný konec šokové stupnice. To znamená, že víc než polovina lidí by vás byla na příkaz někoho jiného ochotná v klidu zabít.

Zlo v dokumentu
Koho by mrzelo, že výstavu nestihl a chtěl by se také ponořit do temných hlubin lidské duše, toho odkazuji na dokumentární film z roku 2006 od Alexe Gibneyho s názvem Experiment s lidským chováním. Kromě zmíněných pokusů se zde rozebírá právě reakce lidí na situace, vyžadující okamžitou pomoc. Proč tedy většina lidí není schopna poskytnout pomoc cizím lidem v nouzi? Necítí totiž osobní zodpovědnost a schováni v davu čekají, co udělá někdo jiný. Máte odvahu být ten „jiný“?

Luciferův efekt
výstava končí 2. 1.
sváteční otevírací doba
23.–26. 12. ZAVŘENO
27.–30. 12. 11:00–19:00
31. 12., 1. 1. ZAVŘENO
Centrum současného umění DOX
Poupětova 1, Praha 7
180 / 90 Kč