Kdo má dnes právo mluvit jménem kultury? Dříve byl hlas institucí spojen především s odborností a autoritou kurátorů či kritiků. Dnes se tato rovnováha proměňuje. Text série se zaměřuje na to, jak se mění zdroje kulturní legitimity – mezi odborností, důvěrou veřejnosti a novými formami participace.

Kurátorka Julie Bergmann proměňuje český autorský šperk v živý dialog. Každý kousek, který představuje, je malá socha, která vypráví příběh, provokuje pohled a otevírá prostor pro osobní výraz.

Jak dnes zobrazit město, které už není jen urbanistickým celkem, ale zároveň psychickou krajinou, datovou infrastrukturou i prostorem permanentního napětí?

Josef Mištera uvažuje o umění jako o prostoru, kde se setkává osobní pravda s odpovědností za dar tvorby. V bilančním rozhovoru, vzniklém u příležitosti jeho výstav, se vztahuje k víře, vrací k pedagogice a také k hledání smyslu, který přesahuje jednotlivý obraz.

Barokní architektura protkává krajinu v českých zemích od velkolepých chrámů a zámků až k drobné architektuře často jakoby zapomenuté uprostřed polí.

Výstava Zimmer frei. Jemná mechanika malby v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem není jen dialogem dvou autorů – Bedřich Dlouhý a Martin Velíšek – ale také zkouškou toho, jak dnes umíme (a chceme) vstupovat do malby.

Galerie hlavního města Prahy představuje v Domě fotografie výstavní projekt Slobodná národná galéria. Popis jedného zápasu, který reaguje na dramatické události ve Slovenské národní galerii po roce 2023. Nové vedení resortu kultury zahájilo personální zásahy namířené proti odbornosti a stabilitě instituce. Situace vyústila v bezprecedentní občanský a profesní odpor a následný hromadný odchod více než stovky zaměstnanců.

Občas mám pocit, že je výstava záminka pro představení prostoru a nikoli autora.

Co je krajina? Stabilní obraz viděné skutečnosti, romantická projekce, nebo spíše proměnlivé pole paměti, moci a kulturních významů?

Co když současné umění není o tom, co je nové, ale o tom, v jakém režimu funguje? Kurátor Pavel Kubesa, art director Galerie NoD, mluví o umění jako o formě pomoci, o autenticitě místo efektu — a o tom, proč manýra zabíjí i ty nejdokonalejší techniky.

Dům umění města Brna otevře 10. března v Domě pánů z Kunštátu kolektivní výstavu Terapie venkovem, která se zaměřuje na současné umělecké reflexe života mimo městská centra.

Alšova jihočeská galerie zahájila letošní výstavní sezonu na Hluboké dvěma expozicemi, které se potkávají v myšlenkovém dialogu – mezi minulostí a současností, materií a ideou, duchovní zkušeností i společenskou reflexí.

Současná výstava Taji Spasskové Matter of Absence v Galerii Františka Drtikola v Příbrami představuje koncentrovaný vhled do autorčina dlouhodobého zájmu o hranice viditelného, o momenty, které se vymykají jednoznačné reprezentaci.

Kulturní instituce dnes čelí ztrátě autority, proměně jazyka i nestabilitě. Přesto nezmizely – naopak zůstávají klíčovými aktéry kulturního pole. Text se zaměřuje na to, co v institucích slábne, co přetrvává a proč se nacházíme spíš ve stavu přechodu než v krizi.

Francouzský meziválečný plakát bývá oslavován jako vrchol reklamní tvorby — výstava v UPM v Praze však tento obraz jemně, ale důsledně rozrušuje. Kurátorka Lucie Vlčková a restaurátorka Martina Chadimová mluví o plakátu jako o médiu na pomezí umění a obchodu, o řemeslné dokonalosti i odvaze vystavovat sto let staré tisky bez skla. Rozhovor o mýtech „zlatého věku“, etice restaurování a o tom, co nám dnes říká reklama, která si ještě dovolovala být nespoutaná, barevná — a někdy i kýčovitá. O tom se lze přesvědčit na samotné výstavě a to ještě do 29. března.

Jakými způsoby se nám odhaluje ekologická realita? A proč bychom ji měli přestat chápat jako něco „vně“ nás, když se ve skutečnosti dotýká jak naši tělesnosti a smyslů, tak i představivosti samotné?

Ticho ateliéru, tíha Prahy a svět, který se rozpadá rychleji, než jej dokážeme pochopit. V rozhovoru se výrazný český umělec Daniel Pešta dotýká hranic tvorby v době přetlaku obrazů, informací a povrchního úspěchu. Mluví o provokaci jako nutnosti dialogu, o smrti jako přirozené součásti života i o zodpovědnosti umění ve veřejném prostoru. A klade otázku, zda má kultura v éře rychlé spotřeby ještě čas zrát — nebo už jen přežívá.

Módní návrhář Jan Černý, nositel titulu Grand Designér cen Czech Grand Design 2024 a osobnost proslavená olympijskou kolekcí, novodobými prestižkami či skleněnými šaty pro Aňu Geislerovou, otevírá v prostoru Uměleckoprůmyslového muzea v Brně svou první sólovou výstavu.