Vlnka ve vlasech, oblak kouře a štiplavá chuť cigaret nebo výborného třešňového koláče. Zneklidňující, pulzující záběry hmyzu. Postavy nakreslené silnými tahy tuší. Fire walk with me. Řeč nemůže být o nikom jiném. Existuje jen pár umělců, jejichž příjmení se promění v přídavné jméno – a to se následně nadužívá. A přesto se pořád dokola ptáme: Co to vlastně znamená, když se řekne, že je něco „lynchovské“?

Sovy nejsou tím, čím se zdají být. Stačí jedna hláška a už víte, z jakého městečka vítr vane. Je David Lynch tím, kým se zdá být?

Hrdinka je zoufalá, hrdinka pláče. Pak jde nočním městem a zapaluje si cigaretu. A najednou se v záběru podmalovaném náladovou hudbou ukáže, že: On není mrtvý / ona Je mrtvá / ty peníze Někdo ukradl / On přišel a požádal ji o ruku. Co všechno se ale odehraje mezi těmito záběry? To nikdo neví, snad to vědí střihačovy nůžky (dneska se spíš dá říct virtuální odpadkový koš).