V nakladatelství Fra vyšla díky překladatelské a editorské péči básníka Radka Malého antologie německy psané poezie z oblasti Bukoviny, Hroby v povětří. Kromě uvedení přibližně třiceti v našem prostoru nepříliš známých básnických osobností přináš působivý pohled do exkluzivního časoprostoru Bukoviny, kde nakrátko došlo k pozoruhodné multikulturní symbióze. Kde, jak trefně napsal Georg Heinzen: „Psi nosili jména olympských bohů a kuřata do země škrábala Hölderlinovy verše.“

Bukovina, hornaté území na úpatí Karpat, se stala v literatuře symbolickým místem. Její území se rozkládalo na samém okraji Habsburské monarchie (dnes mezi Ukrajinou a Rumunskem), přesto se stala vedle Vídně a Paříže jakýmsi dalším, alternativním, kulturním centrem. Díky své poloze byla Bukovina tavicím kotlem východních a západních vlivů. Oblast obývala židovská komunita, v době monarchie sem pronikl silný německý vliv, žili tu Poláci i příslušníci nejrůznějších východoslovanských národů. Noviny vycházely ve čtyřech jazycích a v samotném hlavním městě, Černovicích, se dařilo vzájemné spolupráci a debatě mezi příslušníky několika náboženství. Podobně jako třeba v meziválečné Praze se Bukovina stala na několik desetiletí křižovatkou intelektuálního života a prostředím podporujícím umění. Poklidné soužití odlišných národů samozřejmě vzalo za své v době světových válek, kdy se Bukovina stala dějištěm mocenských tahanic mezi východem a západem.

Krajiny paměti
Exkluzivita kulturního prostředí Bukoviny před válkami i jeho tragický pád se odráží v tónu poezie, která odsud pochází. Generaci umělců, jež byla svědkem takové dramatické kulturní změny, nezbývalo, než tento čas nechat žít ve vzpomínkách. Jejich dílo je charakteristické elegickým tónem, ale také sklonem k idealizaci až mytizaci zmizelé země. Z tohoto úhlu pohledu pochopíme také příklon autorů ke „klasické“ poezii, která chce jazyk „starého světa“ spíše uchovat, než jej nabourávat moderními experimenty. Typická je pro tuto poezii také (překladatelsky náročná) tendence spojovat prvky z různých jazyků, které se na území Bukoviny objevovaly.

Generace sirotků
Nejznámějším jménem Hrobů v povětří je černovický rodák Paul Celan. Svou první sbírku, která zde vznikla, nechal sice těsně před vytištěním rozmetat a od této rané poetiky se vědomě distancoval. Nemohl ale zapřít, že specificky temný tón jeho poezie má kořeny právě tady, v tragédiemi zmítané oblasti Bukoviny. Zajímavé je poměrně vysoké zastoupení básnířek. Za všechny jmenujeme, kromě známé Rosy Ausländerové, objev tohoto svazku, lakonicky a úderně píšící Ilanu Shmueli, poslední Celanovu milenku, která začala psát poezii až na samém sklonku života, v sedmdesáti letech, a jejíž básně mimo jiné dobře ilustrují, že poezie z Bukoviny byla mnohdy psaná jako výsledek jistého „přetlaku“, potřeby vyrovnat se s událostmi velmi neklidné doby. „Po sedm desetiletí / umírám svůj život // za mnou se žene poušť / už mě dohání / počítám duny / sedm krát deset // Hlavu v písku.“ (s. 168)

Podobně nostalgický tón je možné rozeznat u řady především středo- a východoevropských literátů. Je spojen se specificky evropským snem o fungující multikulturní společnosti, záblesky jehož naplnění nacházeli někteří autoři právě v době národů spojených pod císařem Josefem, a stvořili tak ve svých dílech takzvaný habsburský mýtus. Kontury mýtu jsou patrné v dílech Josepha Rotha, Bruna Schulze, Juliana Stryjkowského, je jedním z interpretačních klíčů pro pochopení Haška nebo Kafky, najdeme jej také u současných autorů, jako je Jurij Andruchovyč nebo Taras Prochaska. K nim se nyní řadí také básníci antologie Hroby v povětří, kteří téma zpracovávají v intimnější, jaksi radikálnější poloze. Radek Malý se snažil svým výběrem zprostředkovat českým čtenářům co nejvíce jmen a zároveň vybrat takové texty, které výše zmíněný kulturní mýtus dobře ilustrují. Sám je básníkem odchovaným expresionistickou poezií (studoval u Ludvíka Kundery), a proto je možné vnímat poučenou a citlivou překladatelskou práci, stejně tak jako jeho velké osobní zapálení pro téma, rozpoznatelné jak z průvodního textu, tak z životopisných medailonů, kterými Malý knihu doprovodil. Podařilo se mu tak k dílům autorů tvořících „mýtus staré Evropy“ připojit další cenný díl. ∞


Hroby v povětří / Poezie Bukoviny
Vydavatelství Fra
Praha, 2015, 200 stran