Seděli naproti sobě u stolu. Kluk a holka. Drželi se za ruce a mlčeli. Svým mlčením asi něco vyjadřovali. Buď hloubku svého vztahu, kde není třeba slov a přesto si ti dva rozumí, nebo vzájemnou neschopnost spolu komunikovat. Vzhledem k tomu, že se vyhýbali vzájemnému pohledu, tak by se dalo tušit, že mezi nimi je jakýsi problém, něco, co nejsou schopni řešit. Po pěti minutách promluvili. Ona promluvila.

„Teď seš ale uraženej ty,“ řekla blondýna.

„Nejsem uraženej,“ řekl brunet a jeho zrak se dál upínal k nápoji, který měl před sebou.

Po chvíli se brunet nadechl a letmo pohlédl dívce do očí. Nic to však neznamenalo. Dívka mezitím sevřela svou pravou rukou své levé stehno. Chlapec na to celé reagoval tím nejjednodušším způsobem, zvedl se ze židle a šel zaplatit útratu. Dívka jej zklamaně pozorovala, asi čekala rozmluvu na téma společné budoucnosti, ta se však nekonala, a tak se i ona zvedla od stolu a následovala svého přítele.

Oba dva se vydali ke dveřím, otevřeli je a vykročili z podniku. Venku na ně čekalo překvapení v podobě kruté zimy a mrtvého psa. Ten pes se však za mrtvého nepovažoval a naopak se snažil působit natolik živě, co mu jen jeho zmrtvělý stav dovoloval. Víme však, že přetvářka je škaredá vlastnost, která nestojí za pozornost. Věděl to i tento mladý pár a onoho psa se jal spontánně ignorovat, což mělo za následek překonání jejich komunikační bariéry či snad krize, která se na ně snesla v prostoru kavárny. Inu, dali se opět do řeči. Podobných jedinečných okamžiků je v našich životech pramálo. I proto je dobré být ostražitý, aby nám neproklouzly mezi prsty. Tento okamžik byl právě jedním z nich, z těch jedinečných. Spojil jejich životy a oni se zas smáli. Smáli se stejně jako tenkrát, když dívka úplně opilá běžela na tramvaj a nestihla ji, kdežto chlapec na tramvaj neběžel a nestihl ji také.