I dobře míněná pomoc druhému má svá úskalí a někdy je třeba klást si otázku, komu skrze ni skutečně pomáháme.

Adéla je Anděla, které jsem psal vzkazy na zeď metra Anděl a, marně čekal na odpověď. Prvně jsem viděl ten její look po nástupu do tramvaje na zastávce Anděl.

Růžový dým tetelící se po ulicích se dere do tvého obličeje. Slzí ti z něho oči, nosem ho vdechuješ do plic a z nich do krevního oběhu. Umělá mlha se pyšně tyčí nad činžovními domy a ty strnule obdivuješ její monumentalitu. Je to dílo přicházejících změn. Lidí, kteří se nebojí měnit věci k lepšímu. Krví ti už koluje revoluce.

Vada na kráse se často stane předností. Co ale s vadou na charakteru? Naše země je anomálií ideálů, na vysoké příčky žebříčku hodnot se neštítí lézt sprostota, lež, a ještě to pobaví lid. Veřejnoprávní koláče sledovanosti kynou nad formu, o zábavu je postaráno a následná témata k pivu jsou jasná.