Sebevraždy slavných. Titul knihy by možná mohl leckoho odradit. Ale nesuďte knihu podle názvu. Pokud se mluví či píše o sebevraždách slavných, nemusí se jednat zrovna o ufetované hvězdičky, které zhasly poté, co na pár okamžiků rozzářily popové či hollywoodské nebe.

Ve své publikaci dává autor Libor Budinský prostor osobnostem od Sokrata přes Virginii Woolfovou až po Heinricha Himmlera. Každému věnuje jeden list, na němž v krátkosti nastiňuje jeho osud, způsob dobrovolné smrti i příčiny k ní vedoucí.

Sebevražda je v současné době chápána spíše jako neschopnost emocionálně zpracovat mezní situace a přijmout všechny důsledky života. Případně je zapříčiněna vygradovanými psychickými problémy. Některé důvody, proč si zvolit odchod ze světa vlastní rukou, se léty nemění. Patří k nim již zmíněné psychické či fyzické útrapy, bolesti těla a muka duše.

Sebevražda není slabost!
Křesťané považují sebevraždu za neodpustitelný hřích. V dobách starého Řecka bývalo na tento způsob smrti nazíráno naprosto odlišně. Jen zbabělec lpěl na životě za jakoukoliv cenu. V případě otroctví či porážky byla volba sebevraždy hrdinským činem. Někdy se stávala doslova jedinou možností, jak si zachovat svou čest. Jako v případě kartáginského vojevůdce Hannibala, který vypil jed, aby se tak uchránil před zajetím Římany. Zato například Takaminokami Asano, japonský samuraj, byl ke spáchání seppuku odsouzen.

Z další téměř stovky příběhů sebevrahů jich je mnoho, které mají potenciál zaujmout. „Byl obětí vnitřního sváru, boje mezi vnější rolí cynika a svou skutečnou, dětsky vnímavou duší. Protipólem vydávané energie a věčného zápasu o lidské hodnoty byly stále úpornější deprese, pocity zmaru a melancholie.“ (str. 94, Jiří Mahen) „Dvě řezné rány vede přes krk, pětkrát míří bodnutí do hrudníku. Leží na zemi, polomrtvý, v kalužích pomalu chladnoucí krve. »Nemůžu zemřít,« stěžuje si.“ (str. 107, Vilém Mrštík) „Hromadná sebevražda. Obraz zkázy přenášejí v přímém přenosu nejsledovanější televizní stanice. Když běsnění živlů ustane, nalezne policie téměř sto ohořelých těl. Včetně těla zkázonosného vůdce a sedmnácti mrtvých dětí.“ (str. 81, David Koresh)

Odvaha i zbabělost
S každou stránkou knihy se otevírají další životní dramata a snad vás, stejně jako mě, donutí přemýšlet, zda je možné vysledovat nějaké společné rysy sebevražedníků, jestli opravdu v osudech tolika lidí hrály rozhodující roli pocity marnosti, nedostatek přátel či nenaplněná touha po uznání. Jistě si položíte spousty otázek vlastních. Pokud se chcete nechat dojímat nebo třeba i žasnout nad odvahou některých osobností, není nic snazšího, než se začíst.


Libor Budinský
Sebevraždy slavných
Euromedia Group – Knižní klub, Praha, 2003, 224 stran