Věci, které nedávají smysl. Absurdity. To je téma červnového vydání Artiklu. Při pozorování událostí mám ale pocit, že absurdity smysl dávat naopak začínají. Že jsou řádem dneška. Lze si jich všimnout ve všech odvětvích, zrcadlí společnost. Jídlo prodávané v supermarketech, které je často i krátce po spotřební době stále vhodné ke konzumaci, se musí zlikvidovat, namísto, aby se předalo potřebným. V kultuře se používá atraktivní slovíčko „naposled“, i když se událost najednou opět začne konat a kapely znovu koncertují. Projekty se tváří jako malé a neambiciózní, což s tímto „původním záměrem“ pomůže získat k jejich realizaci dobrovolné nadšence, i když se jedná o strukturu, ve které se počítá s větším dopadem a pozitivní reakcí společnosti. K té se pak samozřejmě váží i nezanedbatelné finanční zisky. Dobré kulturní akce, kde cena vstupu není pouze ve výši nutného produkčního minima či v dobrovolné výši, jsou málo navštěvované, i když útraty návštěvníka na baru adekvátní částku za vstup převyšují i několikanásobně. Jedinci si na sociálních sítích budují popularitu shazováním jiných, většinou veřejně známých osob, místo aby sami byli vzorem za své názory a postoje, a nebyli jen adorováni za svou negativní kritiku. Bulvár není jenom na papíře. Bulvární je přístup ke společnosti, uchopení morálních hodnot. Středem zájmu se stávají povrchní aktivity, protože v první řadě baví a nezatěžují. Každá doba má svou televizi, zábavové médium. Tím je pro mladou generaci YouTube a vkládání času do sledování množství zábavových videí, která k rozvoji osobnosti častokrát nepřispějí. Proč více nepřemýšlíme nad tím, čemu věnujeme svůj čas? Je to kvůli pocitu, že ho stále máme dostatek, protože jsme mladí? Chceme se opravdu hlavně jen bavit? Tohle je pár věcí, které přijdou absurdní mně. Jelikož se ale stávají fungujícím řádem dnešní společnosti, bude nutné asi přepsat výkladové slovníky. Tedy absurdita – něco, co smysl dává. ∞