Gender je otevřeným a otevíraným tématem. Společnost rozdílnosti mezi muži a ženami reflektuje už poměrně aktivně a systematicky. Přesto jsou ale nějaké pojmy stále palčivé a ne zcela dobře uchopené. Například feminismus. Řekla jsem, že o něm píšu článek. A dostala jsem odpověď – to se máš. Ačkoli bych nemusela o své činnosti mluvit, zajímala mne bezprostřední reakce vzdělaného inteligentního člověka – muže. Pokračovala jsem dotazem, jestli si onen muž myslí, že rozumí ženám. „Do jistý míry,“ řekl. Čekala jsem z jeho strany více zájmu a třeba potřebu, abych více konkretizovala, což by bylo projevem toho, že onen muž vnímá téma feminismu stejně důležitě, jako já nebo se alespoň na základě mé nutnosti s ním tuhle informaci sdílet, bude o obsah článku více zajímat. Krátký a povrchní dialog zakončil tím, že feminismus se s ničím, na rozdíl třeba od umění nebo vědy, neprotíná. „Je to svět sám pro sebe.“ To vnímám jako ukázku toho, že důležitost tohoto tématu spadla pod nějaký stereotyp, který z konkrétních otázek a faktů udělal opakovanou a nudnou změť výtek a ženského stěžování, ačkoli to je to poslední, o co feministkám jde. Nemohu tedy nevnímat nutnost tuto problematiku otevírat znovu a znovu, protože i když je slovo feminismus omílané v posledních letech poměrně intenzivně, jeho obsah stále není v dnešním kontextu správně chápán. Medializuje se výraznější prostor dávaný ženám, ale ve skutečnosti stále přetrvávají stereotypy a převzaté vzorce chování k nim. Trendem už není být hipster, ale feministka. A ten opět spadá do pejorativní škatulky. Proto jsme se nejen nad feminismem, ale nad genderem v jeho větší šíři, zaměřili v listopadovém vydání Artiklu. ∞