Tématem zářijového vydání Artiklu je Vlastnictví. Přestože kořeny tohoto slova původně spojovaly vlastnictví s tím, co patřilo pod něčí vládu – k něčí vlasti –, v aktuálním vnímání tohoto slova vyvstává spojitost spíš než příbuzenská, tak materiální. Společenské nastavení dané kapitalismem a orientací na produkci a výkon tak přeformulovává současné užívání i vnímání termínu – nutno ale dodat, že nejen tohoto. V základu slova vlastnictví je příbuzenské spojení. Takové vztahy se nám ale naopak stávají nedůležitými, protože přes ekonomickou soběstačnost nechápeme důležitost rodinných vazeb a přes síťování vazeb přes digitální komunikační kanály nechápeme důležitost těch osobních. Přesto ale vlastnictví v souvislosti nemateriální má stále mnoho podob v mezilidských vazbách – tendence vlastnit člověka je projevem vídaným velmi často v nejrůznějších sociálních vrstvách i kontextech. Čím více se o tomto pojmu přemýšlí, tím spíše mu je připisováno více negativ. Jak se k vlastnictví ale vztáhnout hodnotově neutrálně, když v současné době v sobě skrývá nevyváženost společnosti, násilí, ale i závist nebo nepřejícnost? Takové obsahy dává tomuto termínu společnost, která opět pouze reaguje na podněty. A proto je otázkou, jakým vlastníkem a čeho by člověk vlastně vůbec chtěl být? Tendence oblíbeného navracení se ke kořenům by tady mohla najít vhodné uplatnění a v podobě výkladu tohoto slova dle etymologického slovníku přinést dobrou odpověď.