Milena Dopitová vystavuje v Městské knihovně svá díla posledních let, která jsou jasně čitelnou výpovědí o ženských pocitech.


Jak se nám komplikuje sama společnost, tak se nám komplikují i umělecké výstupy, které jsou sumou sumárum kultury jako takové. To má za následek stále větší tlak na naše smysly, přičemž některé společenské projevy se až stupidně banalizují a jiné naopak hledají složitost, která pak časem vyprazdňuje sama sebe. Do této rozporuplné chvíle vstupuje Milena Dopitová se svou výstavou Miluji a přijímám v Městské knihovně. Dopitová jako zástupkyně zkušené generace si již sama drží svůj okruh zájmů a formu. A tak po létech, kdy zkoušela ukotvit vlastní polohu, dnes předkládá velmi stabilní sebevědomou reprezentaci, formulující její pocity. Pocity dospělé ženy, která každý den přijímá strasti a slasti běžného života. A tak stejně, jako nás denně zasahují neuspořádaně různé události a míří na naše nejhlubší vnímání, je i procházka výstavou skrumáží indicií a nahlédnutím do autorčiných každodenních duševních pochodů. Feminní výraz zde vůbec není nijak radikální, ale naopak velice pokorný a citlivý. Na výstavě můžeme sledovat jistou dualitu života a smrti, vitality a stárnutí, ale i jednoduchost formy, která se snoubí s komplikovaným detailem. Symbol vodotrysku nás pak ujišťuje v tušeném koloběhu. Díla samotná jsou na dnešní standard až nezvykle srozumitelná, což ještě podtrhuje monumentalita expozice. Právě ta je hlavním lamačem srdcí. Každý objekt nebo obraz je precizně umístěn v prostoru, který přesně koresponduje s dojmem, jaký Dopitová dílu cíleně vtiskla. Nemá smysl se snažit práce zasadit do nějakého současného proudu, ale spíš je přijmout jako osobní zpověď a možná si i některá z nich zamilovat. Právě na této výstavě máme šanci se zastavit a vzpomenout si, kde je přirozenost našich pocitů. º


Milena Dopitová: Miluji a přijímám
GHMP – Městská knihovna, 2. patro (Mariánské náměstí 1, Praha 1)
3. 9—30. 11.