Dal bych si pivo a nějakou společnost. Dal bych si dohromady svoje vztahy. Všechny svoje vady. Dám si čaj a půjdu chodit. Vychodím to, jestli to půjde.

Lze dnes myslet na pojem „energie“ nějak jinak než v souvislosti s mrznoucími chodidly a rampouchy u nosu v domácím prostředí? Je úžasné, jak slova nové významy nabývají, a jiné ztrácejí, některé jsou zapomenuty v nánosech času, meandrech odplouvajícího, z nichž se však přece jen může zbytkový materiál odtrhnout a záhadně ve vášnivém proudu dostat do popředí.

Přestože podzim svým brzkým stmíváním ztišuje dny a prodlužuje noci, kultura ožívá svou přes léto načerpanou energií. Divadla po divadelních prázdninách opět otevírají své sály a představují premiéry, klubová scéna brzké příšeří vítá a galerie nabízí obsah do kontemplativních dnů.

Skoro každý už je viděl na videu nebo o nich slyšel. Parkouristé. Ti, kteří skáčou přes střechy, ploty a zdi a nic pro ně není překážkou. Dokáží své tělo ovládat na vysoké úrovni a vidět své okolí z jiného úhlu. Utíkají skrz město a na zdech můžeme vidět už jen jejich mizící stíny.

Píšeš. Rýsuješ křivky žalu do zákrut její bytostné krásy. Zvýrazňuješ klid, který z té krásy sálá. Ne ta těla, ale ta krása je stálá. Vlastně ani ta ne. Je pomíjivá, proto krásná. Sálá z momentu, z nuancí. Za chvíli může být všechno jinak.

Prozkoumávání a dokumentace časem chátrajících míst, které postupně uvolňují místo potřebnějšímu a novějšímu. To je urban exploration. Nelegální hobby? Poslání? Karmická posedlost?

Někdy jí je dostatek, jindy dochází. Tentokrát ale nemluvím o čerstvé kávě, která je motorem nebo životním stylem mnohých z nás. Síla, vůle nebo schopnost k činům jsou další ekvivalenty tématu zářijového čísla – Energie.

Festivaly s elektronickou muzikou u nás sice stagnují, Let It Roll ale letos opět o něco povyroste. Po prvním slovenském vydání se ten český přesouvá na pláž, přidává třetí plnohodnotnou dubstep stage a nabízí zase o několik zahraničních jmen navíc. Ale pěkně po pořádku…