Představte si, že byste nemuseli jíst. Vůbec nic. Nemočili byste ani se nevyprazdňovali. Energii získávali ze světla. A živili se z prány. Breathariáni takhle prý žijí. Věříte tomu?

Co se opravdu skrývá za prodejními akcemi cílenými na důchodce? Režisérka Silvie Dymáková ve filmu Šmejdi ukazuje drsné pozadí těchto předváděcích setkání a zájezdů. Odkrývá velmi propracované strategie prodejců, ale odhaluje i jejich hrubé chování ke starším lidem, které dokonce párkrát skončilo i trvalými následky. Díky skryté kameře se jí podařilo získat materiál, jenž dokumentuje manipulativní taktiky a nátlak na důchodce.

Helena Třeštíková nemusí být dlouze představována – uvedly ji desítky jejích filmů. Zatím nejdelší časosběrný dokument Soukromý vesmír bylo možné zhlédnout v kinech od ledna loňského roku. Ve své filmové tvorbě si vybrala dlouhou cestu nejistoty, kde scénář píšou její vlastní postavy. Nejen o nich mluvila na pražské PechaKucha Night.

Sedím na gauči v druhém patře gymnázia Na Pražačce a zhluboka dýchám. Za pět minut jdu na řadu, v rukou žmoulám kapesník a doufám, že maturitu přežiju. Najednou se na schodišti objeví Olga Špátová s kamerou a ptá se: „Připravena?“ Přitakám a odcházím do třídy, o trochu klidnější.

Chodit stále do kina vyjde celkem draho. Zkuste si tentokrát udělat domácí projekci dokumentů. Usaďte se, udělejte si pohodlí a nezapomeňte Coca-Colu a brambůrky.

V dokumentech vidím větší hodnotu než v jiných filmech. Obvykle předkládají obraz skutečného světa, jehož stránku nám média ukrývají nebo zprostředkovávají pouze tu část, kterou chtějí, abychom znali. V této souvislosti je pro mě svátkem festival Jeden svět.

„Improvizace přirozeně posiluje spolupráci, takže vytváří pocit sounáležitosti s kmenem a vzájemný respekt, a vylučuje soutěživost, což je jedna ze skutečně silných stránek komunity.“