Před třemi lety ostravskou scénu oživil absintový klub Les, kde se nyní schází různí umělci, kteří společně pracují na programu pro veřejnost zajímající se o literaturu a umění v Ostravě. Mezi výrazné tváře Lesa patří básník Petr Hruška se svou literárně-hudební Pasekou.

Inscenovat Brechtova Baala je nevděčná úloha – povede se jeden z deseti. Dekadentní a dryáčnická látka o dospívání talentovaného básníka se může lehce stát jen povrchním sledem scén, prvoplánovým kabaretem bez pointy. To se bohužel stalo například inscenaci Marka Němce, aktuálně uváděné ve Švandově divadle (premiéra 19. 3.). V Ostravě chlastu a lyrice rozumějí téměř až fyzicky. Komorní scéna Aréna má na repertoáru unikátní, dravou a dojemně lidskou interpretaci, jejíž poslední uvedení čeká diváky už v polovině května.

Jako milovnici přírody a jejích tichých zákoutí mě nikdy ani nenapadlo, že by na mě mohlo udělat nějak zvlášť hluboký dojem tak bytostně průmyslové a veskrze umělé prostředí, jakým je areál vysoké pece v Dolních Vítkovicích v Ostravě, kde se ještě donedávna vyrábělo ze surové rudy železo. Ale je to tak.

Patnáct, třicet dva a čtyřicet tisíc. Tři čísla, charakterizující letošní ročník multižánrového festivalu Colours of Ostrava.

„Mezidomí jsou všechny plochy, které jsou součástí města, ale ne samotných domů.“

„Festival je určen výhradně divadelním pedagogům, kritikům a teoretikům, kulturním redaktorům a praktickým divadelníkům, stejně jako studentům vysokých škol [...] – tedy všem, kdo mají divadlo jako hlavní náplň pracovní či studijní,“ píše Pavel Šimák, šéf činohry Národního divadla moravskoslezského (NDM). Řeč je o OST-RA-VARu, netradičním divadelním festivalu v Ostravě. Jeho hlavním smyslem je prezentace toho nejlepšího, co se na ostravských divadelních scénách za poslední rok vytvořilo, tomu nejnáročnějšímu publiku.