Jako čtrnáctiletá holka jsem na hodiny tělocviku jako jediná nosila černé conversky, které tou dobou mnoho mých kamarádek neznalo. Pokaždé, když jsem v ušmudlaných teniskách vstoupila do tělocvičny, ozýval se tichý chichot a drzé narážky. O necelé dva roky později jsem nepotkala snad nikoho, kdo by je nenosil. Staly se módním hitem.

Éterická bytost se válí ve vysoké trávě, labužnicky ukusuje chleba se sýrem a spokojeně se usmívá. Ženský hlas recituje: „Miluju Lučinu, její čistou chuť, její svěžest. S Lučinou zažívám jedinečné souznění s přírodou.“ „Aby ses z toho nepodělala!“ komentuje to máma a přepíná.

Z předrevoluční doby si toho moc nepamatuje, s počítačem se učila jako malá a je zvyklá občas pracovat i o víkendu. Představuje typického zástupce takzvané Generace Y, o které napsala diplomovou práci. S Kathryn Havlovou jsme mluvily i o reklamě a marketingu, kterému se sama profesně věnuje.

O reklamě se říká, že lže. Také se říká, že je všudypřítomná a že obtěžuje. Lidé říkají, že se reklamou ovlivňovat nenechají, vždyť je hloupá a oni přece nakupují podle vlastního rozhodnutí. A také se říká, že řeči plynou jako voda v řece. Nebo jako reklamní přestávky v televizi.