POKOJ Č. 13 je dekadentní komnatou aktuální módy a designu. Tematicky navazuje na třetí kapitolu Krajnost Krásy: pop i na jiné celky zhýralé výstavy Decadence Now! Za hranicí krajnosti, která právě probíhá v Galerii Rudolfinum. Od zbytku výstavy izolovaná instalace je do 2. 1. 2011 k vidění v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, ve kterém nabízí další pohledy na „úpadkové“ umění.

Místnost 1: Modelářství a vycpaní mazlíčci
Instalace POKOJ Č. 13 je umístěna ve dvoupatrovém výstavním sále Uměleckoprůmyslového musea. Může být pomyslně rozdělena na čtyři části – Místnost 1, Chodby, Místnost 2 a Druhé patro. Začátek expozice je v režii Davida Černého a jeho skládaček Dead Raped Woman a Jesus Christ, které svým ztvárněním evokují potřeby pro letecké modelářství. Centrální prostor je vyplněn plexisklovým Zahradním trpaslíkem Ondřeje Brodyho ve třech velikostech. Dekadentní prezentace první místnosti graduje skrze mazlíčky Gézy Szöllősiho, což jsou vycpané, nafouknuté a zdeformované hlavy divočáka a krávy s vypoulenýma očima.

Chodby s rozjetými zvířátky
„Jaký vliv mají hračky na děti? Mým záměrem bylo vnést do systému »virus«, který by zrušil vztah mezi předmětem a sférou jeho vlivu.“ Těmito slovy a legem z koncentračního tábora vás v první chodbě uvítá Zbigniew Libera. Oddíl navazuje postavičkami Tima Burtona z plastu a textilu, které jsou známé z filmů Mrtvá nevěsta a Ukradené Vánoce. Pozornosti neujdou hračky Adama Arbera. Jedná se o několik druhů Zajetých zvířátek s úmrtním listem, z jejichž těl vylézají plyšové vnitřnosti. Hračkářský cyklus uzavírají hororové Živé mrtvé panenky od autorské dvojice Ed Long & Damien Glonek, které se blýskly v trhácích Texaský masakr motorovou pilou, Dům tisíce mrtvol, Pátek třináctého a Halloween. Ostatní objekty kapitoly jsou opět dílem Ondřeje Brodyho a Richarda Stipla. Druhý zmiňovaný na stěnách chodby nainstaloval detailně propracované plastiky lidských hlaviček s mnoha výrazy.

Místnost 2: „Neprovokující“ módní oběti
Nejvýraznějším umělcem třetí části je Erwin Olaf s cyklem Oběti módy. Nahé ženy a nazí muži obuti do bot (často s ponožkami) mají hlavy zakryté nákupními taškami od módních magnátů Armani, Gucci a DKNY. Podle textu umístěného vedle vyobrazení autor nechce provokovat ani zraňovat něčí city. Jeho záměr spočívá pouze ve vyjádření vlastního svobodného názoru. Prostoru vévodí dvě latexové ženské postavy v životní velikosti od Roberta Millera – žlutočerná „vosí“ s plynovou maskou a fialová s mufloními rohy. Visící hlavy Zsófie Keresztes a série obrazů s klobouky od Joela-Petera Witkina se vyjímají po stranách místnosti.

Druhé patro v Pařížské
Druhé patro je obsahově nejslabší. Comenius Roethlisberger si bere na paškál světově uznávané módní ikony. Objekty Versace, Gucci, D&G a Chanel vyplňují přední část místnosti. Zadní prostor je věnován lehce dekadentnímu oblečení. Šaty, kožené boty a kabelka navrhnuté Alexandrem McQueenem jsou vypůjčené z prodejny Simple sídlící v Pařížské, nejdražší pražské ulici. Výstava je zakončena celky Nicka Knighta.

Dekadence závěrem
Expozice Uměleckoprůmyslového musea obsahuje mnohé skvosty, a to zejména v „hračkářské“ části. Návaznost a nezbytnost některých objektů není přesvědčivá, ovšem i přesto působí instalace víceméně kompaktně. Pro pochopení souvislostí a vazeb mezi objekty výstavy Decadence Now! je vhodné navštívit POKOJ Č. 13 až po shlédnutí oddílů prezentovaných v Rudolfinu.

Dekadent, dekadence, dekadentní
Dekadence (z francouzského „décadence“ – úpadek) je myšlenkový a umělecký směr vyjadřující úzkost člověka. Vznikl na přelomu 19. a 20. století a vycházel z romantismu; lze jej též považovat za životní postoj a světový názor. Má základ v Nietzcheově smýšlení o nadčlověku, v Schopenhauerově a Hartmannově filozofii nevědomí i v tezích Sørena Kierkegaarda. Pojem dekadence je odvozen od slova dekadent, které hanlivě označovalo francouzské umělce názorově vybočující ze soudobé klasicistní společnosti. Dekadenti však své pejorativní přízvisko přijali a na konci 19. století začalo „být dekadentem“ mezi intelektuály velmi módní. Příznivci vystupovali proti pokroku i tradiční racionální společnosti a poukazovali na její omezenost a měšťáckost.

L‘art pour l‘art
Pro dekadenci je typický negativismus, morbidita, pocit bezvýchodnosti a nicotnosti, deprese, odpor k dobru a k realitě, oslava smrti, aristokratická póza a bohémství spojené s alkoholem, drogami a nezávazným sexem. Častý je vliv mysticismu, satanismu, narcismu a erotiky s mnohdy až nenávistným postojem k ženám. „Umění pro umění“ (francouzsky „l‘art pour l‘art“) je hlavním mottem dekadence. Vyjadřuje, že umění neslouží ničemu jinému než jen a pouze umění, tedy žádným výchovným, společenským či jiným cílům. Z „úpadkového“ umění později vzešly mnohé směry – symbolismus, impresionismus, expresionismus, novoromantismus či právě lartpourlartismus. Přínos dekadence je nesporný.



Decadence Now!
- Galerie Rudolfinum
- Uměleckoprůmyslovém museu v Praze
- DOX – Centrum současného umění
- Dům umění města Brna
- Západočeská galerie v Plzni a další místa a akce

Více informací na www.decadencenow.cz.