Expozice Rozlomená doba představuje avantgardní dobu mezi léty 1908 až 1928. Dvacet dlouhých let, které si zasluhují veliké uznání za to, jaké velikány výtvarného umění nám daly. Výstava zahrnuje více než čtyři sta obrazů, soch, časopisů, knih a plakátů zapůjčených ze šesti desítek institucí z celkem deseti zemí Evropy.

Z pouliční tvorby, kde byl stálicí zejména v 90. letech a prezentoval se pod přezdívkou Tron, se svou výraznou uměleckou osobností a tvrdou pílí dostal Michal Škapa do povědomí české umělecké scény. Nyní veřejnosti ukazuje své rozsáhlé spektrum výtvarných přístupů výstavou v Praze s názvem Babylon. Společně jsme si povídali o jeho tvorbě, její transformaci i osobní fascinací městem.

Galerie hlavního města Prahy v autentickém prostředí barokního Colloredo-Mansfeldského paláce uvádí výstavy mladých umělců, kteří zaujímají důležité pozice v rámci současného středoevropského umění. Výstavní projekty jsou doplněny o cyklus Start Up, který v bývalé kočárovně představuje nastupující generaci mladých výtvarníků.

Škatulka „umění z regionu“ může vzbuzovat pejorativní nádech. Otevřeli jsme zásuvku s něčím, co se nedostalo do hlavního města. Koukáme na něco okrajového, druhotného. Taková myšlenková zkratka je ale naprosto nesouvisející s podstatou regionální tvorby a pošpiněný obsah jí spíš než umělci mohou vytvořit kurátoři.

Abstraktní malíř Jan Kaláb letos oslavil čtyřicítku a jako dárek si nadělil velkou monografii své tvorby. Sešli jsme se spolu v jeho ateliéru, který je hned naproti jeho domovské Trafo Gallery, kde v současnosti probíhá i jeho výstava Point of Space. Nad hrnkem černého čaje jsme si povídali o tom, jakým způsobem výstavu koncipoval, jakou roli v jeho tvorbě hrají objekty, jak svou malbu vnímá on sám, nebo jestli prožívá uměleckou krizi, a nakoukli jsme pod povrch jeho barevných kombinací.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let došlo na západ od našich hranic ke kulturnímu zemětřesení. Události roku ´68, emancipační hnutí a heslo „Osobní je politické“, snaha vymanit se z role modelky a múzy (tedy pouhého objektu zobrazení) a najít své vlastní, subjektivní umělecké vyjádření – to byla explozivní směs, z níž se na počátku sedmdesátých let v USA a západní Evropě zrodila feministická avantgarda.

Mimořádná výstava děl Alfonse Muchy s názvem Dva světy, kterou pořádá brněnské výstaviště, okouzluje svým potemnělým prostředím. Expozice zobrazuje nejvýznamnější Muchovo dílo Slovanskou epopej a ukázky několika plakátů z jeho tvůrčí dílny. Celková výzdoba pavilonu H potrvá do konce letošního roku a nabízí to nejlepší z Muchovy tvorby.

Opona je spojována s představou těžkého sametového závěsu, který odděluje jeviště od hlediště. Rozmanitost jejích podob představuje výstava divadelních opon v českých zemích 19.–21. století Velký obraz.

Centrum Prahy je plné vizuálního smogu a toho si byli pořadatelé druhého ročníku festivalu m³ / Umění v prostoru od počátku vědomí. Festival proběhl od 9. června do 30. září a místo toho, aby se kurátoři Laura Amann a Jen Kratochvil (Significant Other) snažili překřičet křičícího, ukryli festival do sklepů, na střechy a do knihoven, kde je klid a člověk se může na umění nerušeně soustředit. Spojení Prahy 1 a spíše galerijních kurátorů tak bylo ze strany pořadatele (BUBEC, o.p.s., sochaře Čestmíra Sušky) daleko prozřetelnější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Pracovat s tak velkorysým prostorem, jako jsou výstavní sály Galerie Rudolfinum, jsou pro každého umělce a kurátora výzvou. Petr Písařík (* 1968) jej ovládl a takřka upozadil skrze svůj svět, který v neoklasicistních sálech vytvořil. Zcela přiléhavě se tak jeho výstava jmenuje Space Maker.

Po více než čtyřiceti letech života v Bratislavě přesídlil slovenský konceptuální umělec Monogramista T.D do Brna. Svoji novou životní situaci tematizuje prostřednictvím výstavy migrant, která se dotýká místa člověka ve světě ve fyzickém i metafyzickém smyslu.

Jako při vstupu do kresleného pohádkového světa a navrácení se do dětských let si člověk připadá, když vstoupí do interiéru galerie Krystal. Autorka výstavy Simona Čechová se rozhodla propojit dvě své velké vášně, kreslení a včelaření. Tím vznikl příběh o včelaři Jožkovi. Hned u vstupu vás uvítá sám Jožko osobně a nabídne rámě k prohlídce svého života.

Pro kritiky a muže to doposud nebylo žádné téma. Výstava Hany Chmelíkové a Radky B. Doubravové Poznámka k přístupnosti č. 1, kterou otevřela GAVU nový akademický rok, zkoumá, jak se umělkyně se svou úlohou matky mohou vypořádávat.

Dobrý fotograf se dívá na svět jinýma očima. Vykročí za hranice našeho světa a zavede nás do nových koutů. A skutečně: při návštěvě výstavy Jolany Havelkové má divák pocit, že ačkoli fotografované skutečnosti zná, vidí je takto poprvé v životě.

David Fesl, Kateřina Holá a Jiří Kovanda – tři osobnosti, které společně připravily výstavu, jíž dala název píseň Elliotta Smithe Everything means nothing to me. Galerie UM představuje výsledek práce tohoto tvůrčího týmu, ve kterém neplatí hranice mezi umělcem a kurátorem. Po příchodu do výstavního prostoru pak do hry vstupuje další proměnná, a tou je návštěvník samotný.

Představte si, že se nacházíte v galerii, na jejíchž stěnách visí poučeně komponované fotografie malebných výjevů z divoké přírody. Při rozjímání nad libými utichlými krajinami se dozvídáte informaci, že na každé z fotografii je schován samotný autor, přestože po takové skutečnosti chybí jakákoliv viditelná stopa. Nemůže se však nacházet nikterak daleko, neboť na úkryt měl pouhých deset vteřin. Tedy hodnotu, kterou předtím sám nastavil na samospoušti přístroje.

Shadi Harouni je íránsko-americká vizuální umělkyně. Narodila se v horami obklopeném Hamedánu v roce 1985, do konce válečného konfliktu mezi Íránem a Irákem chyběly ještě tři roky. Do autorčiny tvorby se tak promítá prostředí, v němž vyrůstala, a zkušenost s poválečným obdobím a obnovou života v multikulturní zemi. Jak konkrétně se ony osobní zážitky přenesly do filmu a na papír, můžete vidět v prostorách Colloredo-Mansfeldského paláce. Výstava s názvem Sním o tom, že je hora stále celá potrvá do 30. září.

Mimořádná retrospektivní výstava legendárního českého výtvarníka a konceptualisty Jana Steklíka (1938–2017), kterou připravila kurátorka a ředitelka Domu umění Terezie Petišková ve spolupráci s multimediálním umělcem a teoretikem Josefem Cséresem, představuje dílo loni zemřelého umělce poprvé v celé jeho proměnlivosti – od informelních počátků přes experimentální koláže a asambláže až k happeningům, land artu, body artu a legendárním akcím Letiště pro mraky, Inventura Řípu nebo Vesmírný pivovar.