Letohrádek Hvězda hostí od 16. května do 28. září neobvyklou výstavu nazvanou Poslední muzeum? Karáskova galerie pro vaše století. Odpichuje se od výročí významné Karáskovy galerie, ale především se ptá, jak vystavovat starou sbírku tak, aby žila. Hovořím s hlavním kurátorem Karlem Kolaříkem, který o Karáskovu galerii uloženou v Památníku národního písemnictví již léta pečuje.

Rostoucí obliba digitálních technologií, jako je 3D animace, virtuální realita nebo umělá inteligence, v posledních letech znovu oživila diskuzi o fenoménu Uncanny Valley. Výstava v ústeckém Domě umění Patterns of Carnality se vrhá do hlubin tohoto jevu, kde se známé tvary lidského těla náhle stávají zdrojem nepříjemného, cizího pocitu.

Co má společného invazivní rostlina a současné umění? Výstava A Garden of Shifting Minds v Galerii NoD otevírá prostor, kde se ekologie potkává s estetikou a kde se z bolševníku stává průvodce novým způsobem vnímání světa.

Portréty místních institucí, kteří fungují mimo institucionální rámec – v kulturním prostoru není „hlas“ přidělovaný automaticky. Jde o privilegium – o to, být slyšen, brán vážně, mít možnost formulovat vlastní pozici veřejně. V rámci institucí je to často kurátor, dramaturg nebo tiskový mluvčí, kdo mluví za umělce – nebo místo nich. Umělecký hlas tak prochází filtrem: jazykem výstavních textů, schválenou estetikou, grantovými kritérii.

Ve Vitrínách Artbiom právě probíhá výstava, která se neomezuje jen na výstavní prostor. Je postavená na ději – aktivitě v úlu, ať už jde o provozní a údržbové práce, politickou angažovanost v přestavbě sídliště, nebo výtvarnou tvorbu přímo v místě.

Výstava Tvýma očima v Muzeu umění a designu v Benešově nabízí komorní, a přesto hluboké ponoření do tématu dětské hry. Estetický prožitek přináší prostřednictvím dvou médií – sochařské instalace Anny Hulačové v dialogu s velkoformátovými kolážemi Klaudie Hlavaté.

A co ji skutečně dělá institucí – fyzický prostor, forma organizace, nebo způsob, jakým strukturuje kulturní scénu? Úvodní článek série o institucionální kritice se zamýšlí nad tím, jak fungují kulturní instituce.

Do kin byla právě uvedena více jak sedmiletá práce režisérky Marie Dvořákové, ve které zobrazuje životní i kariérní příběh fotografky Marie Tomanové a kurátora Thomase Beachdela. V intimní dokumentární práci tak vzniklo čtyřistapadesát hodin materiálu, jehož výsledným portrétem je celovečerní film Svět mezi námi. Nejen o něm jsem si s oběma Mariemi povídala.

Rezonance dialogického propojování, tématu hry
i odkazu na dětství souzní s aktuálním výstavním projektem Game Owner. Ten představuje umělecké přístupy dánského umělce Sørena Dahlgaarda a českého umělce Jakuba Janovského.

Čím více vizuálního digitálního balastu nás obklopuje, tím více krásných publikací lze objevit. A to nejen formou, ale i obsahem. V systematicky koncipované edici Design – profily – osobnosti vydává UPM již osmou publikaci. Ta se zaměřuje právě na nejznámější postavu novodobé historie výroby československého porcelánu – Jaroslava Ježka.

Uměleckoprůmyslové muzeum Moravské galerie v Brně se dlouhodobě věnuje podpoře českého designu – a již počtvrté představuje nositele nejvyššího ocenění Grand designér cen Czech Grand Design. To vloni získal Jan Plecháč za vázy Abyss, Harmonic a kolekci Duše lesa, návrhy vytvořené pro sklárnu Moser. Aktuálně je tak v moravské metropoli k vidění tuzemský vrcholový design.

Jestliže jste přehlceni krásou a vděčností, pohlédněte do propasti dříve než propast pohlédne do vás. Jestli může být nebezpečné konfrontovat se se zlem a temnotou, ukazuje aktuální výstava Jiřího Baštýře. Neberte ji ale tak doslova, Baštýřova ztvárněná alter ega mají rádi stand-up stejně jako on a tak si nemůžete být zcela jisti, že vás autor právě nevtahuje do hraničního světa grotesky a nadsázky.

Sklářství v jihozápadním příhraničí Čech bylo ve druhé polovině třicátých let 20. století již jen stínem někdejší slávy 19. století. Zbyly tu jen trosky kdysi kvetoucího průmyslu, kterým zasadila mnohdy poslední ránu velká hospodářská krize. A pak přišly válečné události. Ty nakonec přežila do druhé poloviny 20. století na Šumavě jen největší ze zdejších skláren (Lenora), ze dvou dalších zbyly brusírny (Annín, Adolfov) a ta nejslavnější z nich (Klášterský Mlýn) zanikla zcela. Skončily tu také menší samostatné rafinerie. Jediným oborem, který zde i po válce prosperoval, byla výroba optického skla a brýlí v Nýrsku (Okula).

Jak se dá komplexní inscenace současného divadla všít do plochy textilie? Umělkyně Lucie Rosická na tyto otázky odpovídá nejen slovy, ale i dílem čtyř textilních obrazů. Ty vytvořila pro dvanáctou divadelní sezonu Studia Hrdinů a všechny premiéry jsou tak ještě o něco širším estetickým zážitkem.

Ženy dostávají v posledním období prostor komunikovat svou nespokojenost – lépe řečeno, berou si ho a komunikují ji. Nespočetněkrát vyřčená role matky a její náležitosti, nerovnost platů i množství dalších rolí, které jednu osobu značně vyčerpávají a které jsou, vlastně, samozřejmostí. Tedy – u žen.

Jedním z oborů, který je připisován primárně spíše mužům, je právě architektura. A právě kniha Ženy v architektuře ukazuje mýlku, která rozporuje pravidlo.

Slavnostní zahájení hned dvou zajímavých výstav si připravila Moravská galerie v Brně na čtvrtek 17. dubna 2025 od 18 hodin. Přijměte pozvání od autora nadčasového designu a především návrhu ikonického orientačního systému pražského metra, který se zapsal do povědomí široké veřejnosti. A české fotografky jejíž jméno znají více v zahraničí než v rodné zemi, která až v New Yorku mohla vyrůst a nalézt sama sebe.

V laboratoř (oratoř) mysterijního umění se právě proměnila olomoucká Rub Gallery. Její kurátor, historik David Voda, v ní představuje mistrovství díla Hilde Pollak-Karlin a otevírá tak celou etapu Pražské antroposofické moderny.