Galerie Rudolfinum se po několika fotografických výstavách vrátila letos na podzim k malbě. Někdy ale jen těžko rozeznáte rozdíl mezi těmito dvěma druhy uměleckého zachycení skutečnosti. Zobrazení reality je totiž v dílech současných britských malířů věrné. Přesto se ji pokouší překročit, protože vše skutečně důležité se odehrává až za hranicí viděného světa.

Každý člověk má v hlavě svůj interní svět, který je projekcí toho velkého vnějšího. Projekcí zkreslenou a vybarvenou svou osobitou optikou. Nemusí nutně každý vidět černou jinak (i když není žádný důkaz, že pod slovem „černá“ všichni vidí a představují si stejnou barvu). „Jen“ vnímáme po svém. Většinou ten osobní svět zůstává skryt hluboko v mysli. Americký fotograf David LaChapelle jej spolu se svou vizí ukazuje v Rudolfinu.

Co je to autorství? Je možné věřit fotografickému médiu, když vytvořit montáž je tak snadné? A jak se coby fotograf zachovat tváří v tvář utrpení? Manipulují s námi média prostřednictvím obrazu, který nám předkládají?

Dost už bylo šokujících výstav. Kontroverze v Rudolfinu láká na pohled do právní historie fotografie a ptá se na klasickou otázku, zda je samotná fotografie uměním.

Jsem středobodem svého světa. Jsem bodem, kolem kterého se vše otáčí. Jak jinak ale mohu vnímat svět než skrze sebe?A kdy se zdravá sebestřednost mění ve škodlivou sebezahleděnost?

Decadence Now! s podtitulem Za hranicí krajnosti svou kontroverzností přitahuje stále další a další návštěvníky. Jedná se o výstavu, jejímž nejkladnějším hodnocením se stala věta „to se mi nelíbí“.

POKOJ Č. 13 je dekadentní komnatou aktuální módy a designu. Tematicky navazuje na třetí kapitolu Krajnost Krásy: pop i na jiné celky zhýralé výstavy Decadence Now! Za hranicí krajnosti, která právě probíhá v Galerii Rudolfinum. Od zbytku výstavy izolovaná instalace je do 2. 1. 2011 k vidění v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, ve kterém nabízí další pohledy na „úpadkové“ umění.