Dnes v postinformační době je digitalizace čehokoli téměř samozřejmostí. Je až znepokojující, co vše za informace se k nám v elektronické podobě dostane, a možná již nemáme schopnost racionálně tento tlak přefiltrovat. Jak se ale změna hodnot a vnímání staví k našemu fyzickému prostředí, a tudíž i architektuře, která je nedílnou součástí měst a prostoru, který nás obklopuje? Architektura není jen o hmotě, ale i o vývoji lidského myšlení. A proto tuto otázku zkoumají také teoretici architektury.

Coworkingové centrum Creative Gate chystá na konec února již třetí panelovou diskuzi. Tentokrát pokládá otázku: „Existuje u mladých lidí víra?“

„Takhle jsem si život nepředstavoval/a.“ Většina lidí někdy tuhle větu pronese. Vinit lze možná ony růžové představy, které se však snícímu růžově nejeví. On sám je považuje za reálné a dosažitelné. Očekávání a realita však zpravidla stojí na opačné straně barikády.

Počátek zvuku či barvy na plátně je už nenávratně pohřben v propadlišti kinematografických dějin. Leč poslední dobou se všichni tváří, že budoucnost patří třetímu rozměru. Že bychom konečně stáli u zrodu nové éry? Naplní hollywoodská produkce naše ploché životy? A dočkáme se uvedení Pelíšků v 3D s ještě plastičtější plastikovou lžičkou?

Zlomem v životě člověka může být pouhý detail. Takový, o kterém sám v danou chvíli vůbec netuší, jak zásadní bude.