Přeprogramovat tělo podle vlastního kódu
Převlékat se do cizího těla. Svlékat svoji vlastní kůži jako dočasný háv a moci si obléknout blyštivou verzi sebe sama. Anebo verzi zcela obskurní, zkrátka podle libosti.
Převlékat se do cizího těla. Svlékat svoji vlastní kůži jako dočasný háv a moci si obléknout blyštivou verzi sebe sama. Anebo verzi zcela obskurní, zkrátka podle libosti.
Jak může umění obohatit proces učení? „Hra je práce převlečená za radost,” napsal Robert Čapek ve své knize Uč jako umělec. A festival umění a kreativity ve vzdělávání toto heslo přetavuje ve skutečnost. Festival se zaměřuje na propojení teorie s praxí a nabízí inspirativní program pro pedagogy, rodiče i děti. Bude se konat od 4. do 16. dubna ve Zlíně a stejně tak ve všech ostatní regionech ČR.
Propíjím se do vesmíru, do uzavřenosti. Žebra praskají, prsní svaly se nadýmají, nebo spíš s nimi sousedící měšce. Láme se klasický prostor, ustupuje a jeho útržky mě svědí jen u konečků prstů, než se vznesu do bezhmotí.
Kutná Hora se na dva večery ponoří do světelného umění! Festival Světlem spojeni propojuje historické prostory města se soudobou audiovizuální tvorbou a nabídne nezapomenutelný zážitek plný světla a interaktivity.
Roman Franta (* 1962) vstoupil do kontextu českého umění v 90. letech až hyperrealistickými obrazy struktur přírodnin. Záhy přírodniny nahradil podobami a zbarvením broučích těl.
Pražské divadlo Studio Hrdinů připravuje již třetí premiéru sezony, tentokrát v mezinárodní spolupráci s Junge Oper im Nord Stuttgart. Jedná se o divadelní adaptaci povídky V kárném táboře spisovatele Franze Kafky. Režisérka a dramatička Katharina Schmitt přenese Kafkův příběh o exekuci do audiovizuálně sugestivní inscenace s názvem Aparát.
Po Audienci u Královny (premiéra 19. 3. 2015 ve Stavovském divadle) jsou Vlastenci druhou divadelní hrou britského autora Petera Morgana, kterou dramaturgové vybrali pro české publikum. Hra jen retrospektivním výčtem skutečných událostí, ale i reflexí minulých nešťastných náhod osudu i fatálních podcenění politických situací.
Stanout tváří v tvář lidem pohlcovaným technologií, kterak se proměňují v kyborgy, je zbrusu nová emoce. Není to samota, protože je sdílená. Není to ani sranda. Kapitalistický systém podporuje dravost, až sociopatii. V nových technologiích dostal hardware, který povzbuzuje rys zvaný ghousting.
Asi nejsem jediná, kdo si všiml, jak populární je výstava Neklidná duše Shiaru Shioty v pražské Kunsthalle. Sociální sítě na nepřeberném sdíleném audiovizuálním obsahu dokazují, že se budova galerie stala vyhledávaným místem kulturního programu mnoha lidí.
Drazí čtenáři a čtenářky. Závislost. Pouto, které svazuje i drží. A zároveň slovo, které vyvolává rozporuplné pocity. Myslíme na drogy, alkohol, nikotin, ale také na sociální sítě, práci, vztahy nebo moc. Jsme svobodní nebo jen přecházíme z jedné závislosti do druhé?
Na okolní prostor delegujeme až polovinu své paměti. Všechny ty revitalizace a rekonstrukce jsou jako strhávání pomníků. Když se mění prostor, ztrácíme kus sebe.
Když napsal Jaroslav Foglar scénář prvního dílu kresleného seriálu Rychlé šípy, netušil, že zakládá legendu.
Jen málo hudebnic vystřelilo za poslední rok ke hvězdám tak výrazně jako francouzská zpěvačka Zaho De Sagazan.
„Celý ten náš starý svět se rozpadá a je hrozné horko, nic nefunguje a nikdo neví, co dělat,“ V situaci, která nám dnes připadá nápadně povědomá, se ocitají postavy Oresteie britského dramatika a režiséra Roberta Ickea. Ten vyšel z antického mýtu a nenásilně jej adaptoval tak, aby srozumitelně promlouval k dnešnímu publiku.
2014–2025 © ARTIKL.ORG, 2009–2013 © KULTURNIPECKA.CZ Všechna práva vyhrazena. Bez písemného souhlasu redakce je další šíření obsahu webu zakázáno. |
[o] |