Jedna z velkých předností Jana Mikuláška, kterými disponuje jako jeden z mála českých divadelních režisérů, je vytvořit inscenaci, která se na první pohled zdá jako – občas až nahodilá – koláž hereckých etud, situačních gagů a krajních situací. Při hlubším ponoru do merita věci však můžeme prohlédnout nesmírně propracovanou mapu významů, interpretací a společenských moralit.
Svoje takřka desetileté angažmá v roli uměleckého šéfa HaDivadla končí Ivan Buraj režií hry Noc tribádek z pera švédského dramatika Pera Olof Enquista. Viděné lze nazývat divadelním útvarem jen stěží. Jedná se spíše o shluk náhodných a spolu nesouvisejících situací, na které již po cestě domů divák s úlevou zapomene. Dokonce ani obsazení Ivany Uhlířové do role Augusta Strindberga inscenaci od úpadku nezachraňuje.
Letos již 26. ročník divadelního festivalu Ost-ra-var dal opět vyniknout několika perlám napříč ostravskými divadly. Diváky ohromila především tragédie Médea v Národním divadle Moravskoslezském nebo rodinné drama Střípky ženy v Divadle Petra Bezruče.
Štědrý večer, pozdní návrat domů, náhodné setkání, noc strávená v opojení slasti, krádež, pokus o vraždu, brutální znásilnění, doživotní trauma. Autobiografický román francouzského spisovatele Édouarda Louise s názvem Dějiny násilí se po svém vydání dočkal světové popularity. Zcela bezprostředně detabuizoval témata konzervativní společnosti, která odmítá homosexualitu, krizi vlastní identity, problémy spojené s neforemným začleňováním migrantů do francouzské společnosti i otázky rape culture.
Slavný román o muži, jenž vybočoval přesmíru trčícím nosem a omračujícím charismatem a který pro hrdost a pravdu šermoval verši a trestal francouzskou šlechtu za její přepych a faleš. V pátek, 27. září tohoto roku, uvedlo Národní divadlo Brno první premiéru v sezóně, titul Cyrano de Bergerac. Přesto, že právě verš můžeme pokládat za nejdůležitější komponent, kterým je příběh sdělován, přední scéna v Brně byla poměrně odvážná, jedná se o inscenaci baletního souboru.
V listopadu proběhne již 7. ročník festivalu Pražské křižovatky, který by žádný divadelní nadšenec neměl minout. I v letošním roce je program sestaven z inscenací, které se věnují současným politickým problémům či otevírají diskusi nad širšími společenskými tématy, všechny spojuje i to, že pocházejí z dílny světově uznávaných režijních osobností.
Poslední premiérou loňské divadelní sezony pražského Studia Hrdinů byla adaptace knihy Škvíry existence polské autorky a filosofky Jolanty Brach-Czainy. Knihu, která se v 90. letech v Polsku stala literární senzací, do divadelní podoby upravila Eva Prchalová a režie se ujala Anna Davidová.
Z českých regionálních divadel patří Činoherní studio v Ústí nad Labem k těm, která rozhodně stojí za pozornost. Vyniká progresivní dramaturgií kombinující autorské inscenace s nekonvenčními interpretacemi klasických textů, výrazným hereckým souborem i silným okruhem režisérů.
Český národ oplývá mnoha dobrými vlastnostmi, které nám ve světě zaručují uznání. Jedna nechvalná nás ale také proslavila: Jsme odborníci na jakoukoliv problematiku.
Činohra Národního divadla uvede 13. června 2024 ve světové premiéře inscenaci Wernisch. Na jeviště se tak dostane dílo básníka, překladatele, editora, novináře, pábitele, mystifikátora, solitéra, poutníka a snivce Ivana Wernische optikou jeho přítele, režiséra Jana Nebeského.
Don Quijote se v západní kultuře stal archetypem a donkichotství pojmem. Jsou to přece ti roztomilí, věčně snící idealisti, které v honbě za jejich cíli tvrdá realita ani společenské normy nezastaví, ne? Nebo je to úplně jinak? Neromantizujeme si to trochu? Není Don Quijote člověk, který se pravdy bojí a radši se uzavírá ve svém světě alternativních pravd? Tak se ptá Vojtěch Mašek v nové premiéře Studia Hrdinů Jedlík perel.
Brno se stane znovu hlavním městem divadelního světa. Od 17. do 28. května připraví Mezinárodní festival Divadelní svět Brno pro diváky více než 70 představení a dalších akcí, které jinak není možné v Brně běžně zažít, a to již po patnácté. Součástí letošního programu jsou dvě exkluzivní inscenace – tanečně pohybová Kniha džunglí a multimediální show Zaměstnanci.
Činohra Národního divadla pod vedením režijního dua SKUTR vstupuje po dlouhých letech zpět do Státní opery.
Otázka „kde se člověk cítí skutečně doma?“ se může zdát naprosto banální, ale řekněme si narovinu, kdo z nás si na ni dokáže upřímně odpovědět? Své by o tom mohla vyprávět spisovatelka, publicistka a dokumentaristka Dora Kaprálová, jejíž texty inspirovaly režisérku Kamilu Polívkovou k inscenaci s výstižným názvem Nevyletět z Brna, je ze mě zkyslá srna uvedené v brněnském Divadle Husa na provázku.
Vojtěch Mašek – režisér a scenárista, jehož poslední film Arvéd ovládl roku 2022 jak Ceny české filmové kritiky, tak i Českého lva, se opět na chvíli přestěhoval do divadla. Ve Studiu hrdinů připravuje svůj nový autorský text Jedlík perel, který zpracovává téma Maškovi vlastní – a to fabulování a fikci. Průzkum lidské mysli Maška fascinuje. Jak snadno lze lidskou fantazii zneužít?
„Z ráje přichází vichřice,“ varuje anděl spásy v jednom z textů filozofa Waltera Benjamina. Ať už si pod vichřicí představíme vyčerpaný systém, atomový výbuch nebo klimatický rozvrat, Vojcek je ten anděl. Lachende bestien zase jednou vyhmátli „ostrou a hlubokou metaforu“ doby. Büchner je živější než kdy dřív.
Pouze mizivé procento z 12 000 spáchaných znásilnění je oznámeno. Tři čtvrtiny pachatelů trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí odchází od soudu s podmíněným trestem. Johanna Kaptein je uznávanou autorkou rozhlasových a divadelních her a Komorní scéna Aréna právě uvádí její prvotinu Historka o sv. Magdě. Ta krátká sukně říká víc, ne?
Případ pro začínajícího kata, Postava k podpírání, Ikarie XB 1 nebo Konec srpna v hotelu Ozon, to je jen neúplný výčet filmů, na kterých se podílel Pavel Juráček jako režisér nebo scénárista. Bezesporu se jednalo o talentovaného českého filmaře, ale jaký byl mimo filmový plac? O tom pojednává inscenace O Pavlovi v Divadle Na zábradlí inspirovaná stejnojmennou knihou Dani Horákové v režii Anny Klimešové.