Jak se promění naše těla, myšlení a budoucnost za 30 let? Budeme vypadat jako naši rodiče? Divadelní zkoumání přenosu DNA z otce na syna servíruje v rámci festivalu AKCENT nová dokumentární fikce Fatherland. Režiséra Jana Mocka jsem se zeptala na tři otázky.

Národní divadlo moravskoslezské vstoupilo do jubilejní – sté – sezóny. Je to velké čtyřsouborové ostravské divadlo – opera, balet, činohra a opereta/muzikál. NDM dnes hraje v rekonstruovaném Divadle Jiřího Myrona, komorním Divadle „12“ a v Divadle Antonína Dvořáka.

Zinscenovat Čechovova dramata nepatří mezi jednoduché počiny, jelikož tvůrci se nacházejí mezi dvěma striktními póly: buď se z představení stane trapná komedie, nebo nesnesitelná tragédie. Čechov vyžaduje střed a ani Tři sestry nejsou výjimkou.

Každému z nás se zdají sny. Někdy jsou sladké jak cukrová vata na matějské. Někdy to jsou noční můry kyselé třeba jako višně. Obětí dražby se v nejděsivějším snu nemusí stát jen sad, ale vy sami. Krása snů je ovšem v jejich surreálnosti a nečekaných zvratech, při kterých se může stát cokoliv. Přeházet se mohou postavy, místa, jména, časy, autoři i slova. Snovou hru ešuDávotěvS aneb Světová duše uvádí Divadlo na Orlí jako první činoherní premiéru letošní sezóny.

Druhý ročník festivalu Nekropolis, úzce spjatého s loutkářem, režisérem Matijou Solcem a jeho mnoha hudebními i divadelními projekty, je za dveřmi. Nekropolis není jen festivalem o smrti, ale především akcí, která se tímto tématem zabývá a divákovi jej nabízí v mnoha podobách

Jak hluboce se do nás vepisují společná historie a paměť? Jaká je cena života a co jsme ochotni obětovat? Jakým způsobem kulturní revoluce dodnes ovlivňuje čínskou současnost a život obyčejných lidí? Jak se mladí Rusové žijící v Čechách vyrovnávají s naším historickým komplexem? Co jsou tabu dneška a jak se k nim vztahujeme? Osmý ročník mezinárodního festivalu dokumentárního divadla AKCENT přináší inspirativní náhled na nejrůznější formy scénického umění, které reaguje na autentické společenské podněty a zabývá se aktuálními otázkami současnosti.

Rok 2018 se nese ve znamení pro náš národ osudových osmiček, ať se bavíme o vzniku Československa, o Mnichovu, nebo o okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Není divu, že divadelní scény na tato výročí reagují, mezi ně patří i olomoucké Divadlo na cucky s inscenací Opletal. Že tento student medicíny nezemřel v „osmičkovém roce“, ale při protinacistické demonstraci v říjnu 1939, nevadí, byl to přece národní hrdina. Anebo nebyl?

Zuzana Truplová pochází z Jihlavy. Do Ostravy zabloudila teprve v patnácti letech jako začínající studentka oboru činohry a loutkoherectví na tamní Janáčkově konzervatoři, a to díky řetězci prostých náhod. Nyní je stálou členkou hereckého souboru Komorní scény Arény, která patří k úspěšným divadlům nejen v Ostravě, ale v celé České republice. Kromě hraní se věnuje i hudbě jako zpěvačka Mc Zuzka.

Rozhovor s Petrem Niklem – malířem, hudebníkem, fotografem, divadelníkem, plaše působícím umělcem s jemným hlasem – o jeho práci, představách a chystané inscenaci Žlutá tma, která bude mít svou premiéru 21. 9. 2018 v Divadle Archa.

Osm večerů, osm představení po osmi minutách, to je 22. ročník mezinárodního site-specific projektu pohybového Divadla Continuo. Na vzniku inscenace se podílelo osm mladých režisérů z různých koutů Evropy. Tématem letošního projektu s názvem 8 byly události 20. století, které se odehrály v letopočtech s osmičkou na konci a jsou zaznamenané na rozhlasových či jiných nahrávkách. Právě audionahrávky byly výchozím materiálem pro práci s pohybem.

V roce 2016 začala psát, založila divadelní soubor, necelý rok nato nazkoušela inscenaci z poloviny ve svém pokoji a její Diverzanti sklízejí obdiv publika. Kdo je tato mladá autorka se silnými tématy a talentem?

Režisérka Anna Petrželková se ve své tvorbě rozhodně výzev nebojí. Na jeviště úspěšně uvedla příběh kontroverzního fotografa Miloslava Tichého, těžko uchopitelného Orlanda Virginie Woolfové či hru s kontroverzní názvem i tématem Mein Kampf. Letos si zkusila i první operní režii v Národním divadle Brno, a to rovnou Mozarta. K tomu se Anna Petrželková stala novou uměleckou šéfkou divadla Husa na provázku.

Režisér a umělecký šéf vinohradského divadla D21 Jakub Šmíd dokáže naplnit pojem Easy Livin’. S lehkostí hraje, s lehkostí režíruje. Překvapuje výjimečnou precizností a nekonečnou kreativitou. Působí poeticky, přitom drží rockový rytmus. Bez divadla se neobejde.

Svět už není jako dřív. Dnešní děti si ničeho neváží a mají alergie. Slušný pracovitý člověk nemůže říci svůj názor, protože by byl nekorektní. Ti mladí jezdí na kole a studují dějiny teploušství na univerzitách z peněz pracujících. Lopatu do ruky nevezmou, stejně jako ti Poláci, co nepracují, ale můžou všechno… Někdo by to měl dát do pořádku. Třeba majitel drůbežárny, co nekecá a maká. Nejlepší kandidát, Jan Novák, přichází v podání brněnského divadla Feste.

Jubilejní ročník festivalu se uskuteční v Praze od 1. do 25. června 2018. Již od konce května přitom oživuje dalších dvacet měst a obcí ČR. Ponese se ve vizuálním stylu i duchu motta posledního ročníku: Tancem proti předsudkům. 30. ročník festivalu navíc dokáže, že na věku nikdy nezáleželo méně.

Levicově zaměřené vedení nejvýraznější alternativní brněnské scény (v čele s uměleckým šéfem Ivanem Burajem a kmenovým dramaturgem Matějem Nytrou) ukrývá tentokrát svoje ideologické přesvědčení za ekologickou problematiku ve hře „K antropocénu“. Díky spojení s hostujícím principálem Chemického divadla Vojtěchem Bártou (režisérem inscenace) se jim povedlo vytvořit emocionálně vypjatou performance na téma škodlivosti „kapitalocénu“. Celek je zdařilý a přes svoji odpudivost v provedení i dostatečně sdělný.

Se stářím přichází moudrost, zkušenosti a rozvážnost. Ovšem není někdy škoda vzdát se veškeré mladické naivity a impulzivnosti, díky které každý den přináší ohňostroj emocí, z nichž láska je ta nejsilnější? Předčasně ukončit období, kdy s každým odmítnutím umíráme a k životu nás budí další krásný dosud neznámý úsměv? Jaké je žít s vroubkem nenaplněných tužeb ukazuje inscenace You brněnského Divadla na Orlí.

Začátkem dubna již po čtyřiadvacáté proběhla Česká taneční platforma – přehlídka toho nejdůležitějšího ze současného českého tance za uplynulý rok. Ocenění se rozdávala v kategoriích nejlepší inscenace, tanečník/ce, světelný design a manažer/ka roku.