Před třemi lety vznikla v brněnském Divadle Radost nevídaně krásná loutková podívaná. Vaudeville, comedia dell’arte, groteska a kramářská road movie, klauniáda, funerální muzikál, komedie a tragédie v jednom, mexický karneval mrtvých, pouťová crazy show, kabaret i alžbětinské divadlo, to vše v inscenaci Hamlet on the Road.

České antické drama Maryša vyznělo v Pardubicích jako očistná lázeň. Východočeské divadlo totiž pojalo tuto stařičkou hru s laskavým pochopením ke všem postavám, bez štiplavého sarkasmu a jako hru o lásce, kterou chová k Maryše nejen Francek, ale i Vávra sám.

Umělecké začátky tvůrčího dua SKUTR jsou spojeny s metaforickým autorským divadlem. V inscenaci Don Quijote. Pustá země se k takovému divadelnímu uvažování vrací, poprvé na půdě Národního divadla.

Franz Kafka napsal povídku V kárném táboře během vzplanutí první světové války v roce 1914. Autor v ní nastoluje otázku morální odpovědnosti ohledně trestu smrti v jednom z kárných vězeňských táborů. Poměrně rozsáhle, přesto věcně a „kafkovsky“ stroze zjišťuje, jak je složité stát se hybatelem osudu bez drtivé morální újmy. Adaptaci této povídky aktuálně inscenuje Katharina Schmitt ve Studiu hrdinů pod názvem Aparát.

Jak se dá komplexní inscenace současného divadla všít do plochy textilie? Umělkyně Lucie Rosická na tyto otázky odpovídá nejen slovy, ale i dílem čtyř textilních obrazů. Ty vytvořila pro dvanáctou divadelní sezonu Studia Hrdinů a všechny premiéry jsou tak ještě o něco širším estetickým zážitkem.

Jen půl roku po premiéře v newyorském Golden Theatre na Broadwayi uvedlo v roce 2023 pražské Švandovo divadlo na Smíchově světově úspěšné drama Na první pohled (v originále nazvaný Prima Facie) australsko-britské autorky Suzie Miller, které dodnes patří k divácky nejžádanějším titulům.

Pražské divadlo Studio Hrdinů připravuje již třetí premiéru sezony, tentokrát v mezinárodní spolupráci s Junge Oper im Nord Stuttgart. Jedná se o divadelní adaptaci povídky V kárném táboře spisovatele Franze Kafky. Režisérka a dramatička Katharina Schmitt přenese Kafkův příběh o exekuci do audiovizuálně sugestivní inscenace s názvem Aparát.

Po Audienci u Královny (premiéra 19. 3. 2015 ve Stavovském divadle) jsou Vlastenci druhou divadelní hrou britského autora Petera Morgana, kterou dramaturgové vybrali pro české publikum. Hra jen retrospektivním výčtem skutečných událostí, ale i reflexí minulých nešťastných náhod osudu i fatálních podcenění politických situací.

„Celý ten náš starý svět se rozpadá a je hrozné horko, nic nefunguje a nikdo neví, co dělat,“ V situaci, která nám dnes připadá nápadně povědomá, se ocitají postavy Oresteie britského dramatika a režiséra Roberta Ickea. Ten vyšel z antického mýtu a nenásilně jej adaptoval tak, aby srozumitelně promlouval k dnešnímu publiku.

Jedna z velkých předností Jana Mikuláška, kterými disponuje jako jeden z mála českých divadelních režisérů, je vytvořit inscenaci, která se na první pohled zdá jako – občas až nahodilá – koláž hereckých etud, situačních gagů a krajních situací. Při hlubším ponoru do merita věci však můžeme prohlédnout nesmírně propracovanou mapu významů, interpretací a společenských moralit.

Svoje takřka desetileté angažmá v roli uměleckého šéfa HaDivadla končí Ivan Buraj režií hry Noc tribádek z pera švédského dramatika Pera Olof Enquista. Viděné lze nazývat divadelním útvarem jen stěží. Jedná se spíše o shluk náhodných a spolu nesouvisejících situací, na které již po cestě domů divák s úlevou zapomene. Dokonce ani obsazení Ivany Uhlířové do role Augusta Strindberga inscenaci od úpadku nezachraňuje.

Letos již 26. ročník divadelního festivalu Ost-ra-var dal opět vyniknout několika perlám napříč ostravskými divadly. Diváky ohromila především tragédie Médea v Národním divadle Moravskoslezském nebo rodinné drama Střípky ženy v Divadle Petra Bezruče.

Štědrý večer, pozdní návrat domů, náhodné setkání, noc strávená v opojení slasti, krádež, pokus o vraždu, brutální znásilnění, doživotní trauma. Autobiografický román francouzského spisovatele Édouarda Louise s názvem Dějiny násilí se po svém vydání dočkal světové popularity. Zcela bezprostředně detabuizoval témata konzervativní společnosti, která odmítá homosexualitu, krizi vlastní identity, problémy spojené s neforemným začleňováním migrantů do francouzské společnosti i otázky rape culture.

Slavný román o muži, jenž vybočoval přesmíru trčícím nosem a omračujícím charismatem a který pro hrdost a pravdu šermoval verši a trestal francouzskou šlechtu za její přepych a faleš. V pátek, 27. září tohoto roku, uvedlo Národní divadlo Brno první premiéru v sezóně, titul Cyrano de Bergerac. Přesto, že právě verš můžeme pokládat za nejdůležitější komponent, kterým je příběh sdělován, přední scéna v Brně byla poměrně odvážná, jedná se o inscenaci baletního souboru.

V listopadu proběhne již 7. ročník festivalu Pražské křižovatky, který by žádný divadelní nadšenec neměl minout. I v letošním roce je program sestaven z inscenací, které se věnují současným politickým problémům či otevírají diskusi nad širšími společenskými tématy, všechny spojuje i to, že pocházejí z dílny světově uznávaných režijních osobností.

Poslední premiérou loňské divadelní sezony pražského Studia Hrdinů byla adaptace knihy Škvíry existence polské autorky a filosofky Jolanty Brach-Czainy. Knihu, která se v 90. letech v Polsku stala literární senzací, do divadelní podoby upravila Eva Prchalová a režie se ujala Anna Davidová.

Z českých regionálních divadel patří Činoherní studio v Ústí nad Labem k těm, která rozhodně stojí za pozornost. Vyniká progresivní dramaturgií kombinující autorské inscenace s nekonvenčními interpretacemi klasických textů, výrazným hereckým souborem i silným okruhem režisérů.

Český národ oplývá mnoha dobrými vlastnostmi, které nám ve světě zaručují uznání. Jedna nechvalná nás ale také proslavila: Jsme odborníci na jakoukoliv problematiku.