Potkaly jsme se po mnoha letech a ani jedna z nás už není studentkou gymnázia. Ona si mě vlastně ani nepamatuje. Ze mě je pracující osmadvacítka, z ní studentka, tanečnice, lektorka, světoběžnice a inspirativní žena – Denise Konečná. Kromě jiných aktivit ji potkáte na kurzech pod hlavičkou New Style Hustle – Brno. A mě zajímalo, co to ten New Style Hustle vlastně je. Vy to víte?

Puškinův Evžen Oněgin je jedno z neznámějších romantických děl ruské literatury, ve kterém krom nešťastné lásky rezonuje také silná dávka nihilismu titulního hrdiny. Někomu se tento román ve verších může jevit jako zastaralý a naivní, někdo v něm pro změnu může najít něco aktuálního. Ovšem kdyby se jednalo o záležitost minulosti, zřejmě by nevznikaly časté divadelní adaptace. V letošní sezóně se pro tento počin rozhodli i tvůrci činohry Moravského divadla v Olomouci.

Každý z nás asi už zažil rozchod, po kterém si řekl, že se vztahy definitivně končí a bude raději žít sám. Stejně tak to má i hlavní postava Jindřicha Langera z představení Sex zadarmo nedostaneš od olomouckého Divadla Tramtarie. Jenže dá se být úplně single? A jak vyřešit prosté pudové potřeby? To jsou otázky, o které zde běží.

V posledních několika měsících jste o herečce Pavle Gajdošíkové mohli slyšet nesčetněkrát, a to především v souvislosti s její rolí Maryši v ostravském Divadle Petra Bezruče, za níž získala Cenu Jantar a Cenu divadelní kritiky. Pavla se ovšem nevěnuje jen divadlu, ale také působí v hudební skupině Tamala nebo účinkuje v pořadech a seriálech České televize. O tom, jaká byla její cesta nejen k Maryše, ale také k Ostravě a herectví, mi prozradila v rozhovoru.

Dvě setkání s CAMP Q na pražské Štvanici. „Galavečer“ s osudovou tombolou ve stylu TV reality show, druhé pak komentovaná prohlídka intergalaktického adaptačního tábora, kdy už si nikdo moc nepamatoval (možná raději ani nechtěl), jak to „tenkrát“ vlastně bylo…

Byl tomu rok, kdy v pražské La Fabrice mělo premiéru představení Duet pro jeden hlas, v režii Viktora Polesného. Příběh z pera Toma Kempinského inspirovaný osudy violoncellistky Jacqueline du Pré, jejíž nadějnou kariéru nemilosrdně ukončila lékařská diagnóza, roztroušená skleróza. Již protimluv v názvu hry naznačuje její monologický charakter, a to v několika polohách.

Přemýšleli jste někdy nad tím, co by se stalo, kdyby na Zemi přistáli uprchlíci z cizích planet? Naučili bychom se s nimi žít? Tyto otázky si kladli tvůrci projektu CAMP Q – hlavní české expozice Pražského Quadriennale 2019.

Čtrnáctý ročník největší mezinárodní přehlídky divadla a scénografie se odehraje od 6. do 16. června 2019 v prostorách pražského Výstaviště. Během 11 dnů nabídne Pražské Quadriennale expozice ze 79 zemí, více než 800 umělců z celého světa a přes 600 performancí, workshopů a přednášek. Mezi hlavními hvězdami je například ilustrátorka Olivia Lomenech Gill, italský operní režisér a scénograf Stefano Poda či audiovizuální umělec Romain Tardy.

Třicátý první Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2019 zahájí živelná a nekonformní korejská choreografka Eun-Me Ahn dílem Let Me Change Your Name. Opening festivalu proběhne ve třech večerech, a to 3.–5. 6. v divadle PONEC. Další Událostí sezony bude představení OCD Love izraelské taneční skupiny L-E-V DANCE COMPANY a světoznámé choreografky Sharon Eyal, slavnostního zakončení se ujme francouzský akrobat a choreograf Yoann Bourgeois. Akce bude trvat až do 22. 6. a kromě Prahy se bude konat v dalších 22 městech a obcích ČR.

Někdy je tak těžké odborně vysvětlit, co autor zamýšlel svojí inscenací. Mám pocit, že se to prostě nedá napsat. Když absentuje příběh, nejsou rozeznatelná témata a nechytíte se žádného textu, pak se to zvrhne v dlouhé zírání na prázdný wordovský dokument. Ale když se konečně donutím vytvořit aspoň úvod, zjišťuji, že přece právě proto, že se nemusím chytat skoro ničeho, mne baví nad tím přemýšlet. Moje myšlenkové pochody bývají dost zmatečné, takže se chyťte rychle. Tentokrát mluvím o pohybovém traktátu Deep Shit v režii Juraje Augustína.

V termínu 23.–28. května 2019 vstoupí festival Divadelní svět Brno do svého jubilejního desátého ročníku. Organizátoři do Brna přivezou na více než padesát pozoruhodných představení z celého světa, zastřešených atraktivním tématem: Evropský sen! Motto letošního festivalu je přitom jednoduché a nečekaně provokativní zároveň: Vítejte!

Vytváření prostředí k určitému zážitku. Tím je scénografie v pojmu aktuálního jazyka 14. ročníku Pražského Quadriennale. Mezinárodní přehlídka divadla a scénografie se návštěvníkům otevře od 6. do 16. června v prostorách pražského Výstaviště. Jak je současná scénografie vnímána a co přehlídka nabídne, sdělily Markéta Fantová, umělecká ředitelka PQ 2019 a spolukurátorka projektu 36Q°, společně s výkonnou ředitelkou Pavlínou Šulcovou.

Už jste někdy přemýšleli nad tím, co by se stalo, kdyby na zemi přistáli mimozemšťani? Kde bychom takové uprchlíky z vesmíru vůbec shromáždili? Jak s nimi komunikovat? A jak by se k problému postavily politické elity? Na tuto otázku se snaží odpovědět hlavní česká expozice a unikátní imerzivní show, která vzniká v rámci 14. Pražského Quadriennale v Praze na Štvanici.

Za trochu krásy šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý…

Maryša patří mezi českou klasiku, a tak není divu, že se na divadelních scénách objevuje často. Všichni ten příběh znají, minimálně jeho zápletku, ve které stojí mladá dívka Maryša mezi dvěma muži, konkrétně rekrutem Franckem a mlynářem Vávrou. Většinou je na toto drama nahlíženo černobíle a je zřejmé, kdo zde figuruje jako oběť a kdo jako viník, ale co když může být vše jinak? Proti zaběhlým stereotypům se staví ostravské Divadlo Petra Bezruče se svou netradičně tradiční Maryšou.

Marek Cisovský je herec z ostravské Komorní scény Aréna, za jehož neznámější roli se dá považovat Eichmann v inscenaci Slyšení, za níž získal Cenu divadelní kritiky za nejlepší mužský herecký výkon roku 2015. Nyní, k pětadvacátému výročí jeho nepřetržitého působení na této scéně byl obsazen do titulní role Bruscona v Bernhardově hře Divadelník.

Na počátku jest tuctový příběh. Příběh nezřízené lidské touhy, sobeckosti, nenávisti a pomsty, už tolikrát zpodobněný (jak v mýtech a řeckých bájích, tak i v moderní literatuře, filmu, zároveň žitý v Betonové zahradě dnešního světa etc.). Ladislav Klíma v Utrpení knížete Sternenhocha (UKS) uchopil téma na svou dobu dosti výstředně, zaujal expresivitou i excentričností, resp. nebývalou otevřeností i vulgaritou. A v duchu evropského literárního kánonu pasoval banalitu na hrůznou ošklivost. Ivan Acher s tvůrčím týmem – obdařen řemeslným umem a múzickým nadáním – přetavuje tento jurodivý kadlub s obdivuhodnou imaginací a fantazií.

O současném baletu mnohem více než nějaký text vypoví osobní zážitek. Možná si sama podkopávám vážnost celého článku, ale upřímně musím říct, že pokud neprojdete alespoň fotografie, nějaký vyčerpávající popis nepostačí. Zaměřila jsem se proto více na background trojice představení. Ta byla uváděna pod společným názvem Limitless.