Napjatě očekávaný dramatický debut Petra Šestáka se na prknech Divadla Husa na provázku proměnil v divokou estrádu, která nastavuje zrcadlo všem přítomným, a přitom baví hravostí, dravostí i vycizelovanou pointou.

V záplavě podzimních kulturních událostí patří Pražské křižovatky k těm, které není radno minout. Letos se jejich program rozprostřel mezi říjen a listopad a právě teď přichází druhá festivalová vlna – dvě inscenace vycházející z osobních zpovědí, divadlo s důrazem na důležitost empatie a naši schopnost naslouchat.

Místo převyprávění Kafkova života či interpretace jeho děl ztvárňuje baletní inscenace Kafka v podání Národního divadla Brno klíčové okamžiky a vztahy, které formovaly spisovatelův život i činnost. Vzniká emocionální koláž, v níž se stírají hranice mezi jeho prožíváním a tvorbou. Franz, Josef K. a Řehoř Samsa tak splývají v jedno.

Co dokáže divadlo s myslí člověka? Nečekaně mnoho. Má v sobě sílu dodat energii do života, probudit fantazii, vyvolat otázky, které se bojíme vyslovit, nebo odlehčit vlastním těžkostem diváka.

Splynutí snu a reality. Absurdita i krása, tíha i hravost. Představení Play Dead kanadského kolektivu People Watching drží diváctvo v napětí a nedovolí mu / nenechá ho vydechnout.

Vtahující, ojedinělá, ale hlavně opulentní show, která na tuzemských prknech nemá obdoby – The Saturn Revue. Nové představení, které je propojením hned několika scénických světů, zve do galaxie plné třpytu, tance, akrobacie, ale i humoru – a to vše za doprovodu živého hudebního tělesa. Inscenace byla právě uvedena na kulturní scéně Nová Spirála v Praze a více o ni prozradí samotný autor David N. Jahn a Jan Cina, který celým představením provází.

Vztah otce a syna v inscenaci _____tati připomíná Lynchův film Mazací hlava. Ale je ještě brutálnější, smutnější. Nenabízí lehkost, spíše utonutí v beznaději. Je flashbackem do častých rodinných vztahů v dobách před rokem 1989, jejichž stín si s sebou stále táhneme.

Před třemi lety vznikla v brněnském Divadle Radost nevídaně krásná loutková podívaná. Vaudeville, comedia dell’arte, groteska a kramářská road movie, klauniáda, funerální muzikál, komedie a tragédie v jednom, mexický karneval mrtvých, pouťová crazy show, kabaret i alžbětinské divadlo, to vše v inscenaci Hamlet on the Road.

České antické drama Maryša vyznělo v Pardubicích jako očistná lázeň. Východočeské divadlo totiž pojalo tuto stařičkou hru s laskavým pochopením ke všem postavám, bez štiplavého sarkasmu a jako hru o lásce, kterou chová k Maryše nejen Francek, ale i Vávra sám.

Umělecké začátky tvůrčího dua SKUTR jsou spojeny s metaforickým autorským divadlem. V inscenaci Don Quijote. Pustá země se k takovému divadelnímu uvažování vrací, poprvé na půdě Národního divadla.

Franz Kafka napsal povídku V kárném táboře během vzplanutí první světové války v roce 1914. Autor v ní nastoluje otázku morální odpovědnosti ohledně trestu smrti v jednom z kárných vězeňských táborů. Poměrně rozsáhle, přesto věcně a „kafkovsky“ stroze zjišťuje, jak je složité stát se hybatelem osudu bez drtivé morální újmy. Adaptaci této povídky aktuálně inscenuje Katharina Schmitt ve Studiu hrdinů pod názvem Aparát.

Jak se dá komplexní inscenace současného divadla všít do plochy textilie? Umělkyně Lucie Rosická na tyto otázky odpovídá nejen slovy, ale i dílem čtyř textilních obrazů. Ty vytvořila pro dvanáctou divadelní sezonu Studia Hrdinů a všechny premiéry jsou tak ještě o něco širším estetickým zážitkem.

Jen půl roku po premiéře v newyorském Golden Theatre na Broadwayi uvedlo v roce 2023 pražské Švandovo divadlo na Smíchově světově úspěšné drama Na první pohled (v originále nazvaný Prima Facie) australsko-britské autorky Suzie Miller, které dodnes patří k divácky nejžádanějším titulům.

Pražské divadlo Studio Hrdinů připravuje již třetí premiéru sezony, tentokrát v mezinárodní spolupráci s Junge Oper im Nord Stuttgart. Jedná se o divadelní adaptaci povídky V kárném táboře spisovatele Franze Kafky. Režisérka a dramatička Katharina Schmitt přenese Kafkův příběh o exekuci do audiovizuálně sugestivní inscenace s názvem Aparát.

Po Audienci u Královny (premiéra 19. 3. 2015 ve Stavovském divadle) jsou Vlastenci druhou divadelní hrou britského autora Petera Morgana, kterou dramaturgové vybrali pro české publikum. Hra jen retrospektivním výčtem skutečných událostí, ale i reflexí minulých nešťastných náhod osudu i fatálních podcenění politických situací.

„Celý ten náš starý svět se rozpadá a je hrozné horko, nic nefunguje a nikdo neví, co dělat,“ V situaci, která nám dnes připadá nápadně povědomá, se ocitají postavy Oresteie britského dramatika a režiséra Roberta Ickea. Ten vyšel z antického mýtu a nenásilně jej adaptoval tak, aby srozumitelně promlouval k dnešnímu publiku.

Jedna z velkých předností Jana Mikuláška, kterými disponuje jako jeden z mála českých divadelních režisérů, je vytvořit inscenaci, která se na první pohled zdá jako – občas až nahodilá – koláž hereckých etud, situačních gagů a krajních situací. Při hlubším ponoru do merita věci však můžeme prohlédnout nesmírně propracovanou mapu významů, interpretací a společenských moralit.

Svoje takřka desetileté angažmá v roli uměleckého šéfa HaDivadla končí Ivan Buraj režií hry Noc tribádek z pera švédského dramatika Pera Olof Enquista. Viděné lze nazývat divadelním útvarem jen stěží. Jedná se spíše o shluk náhodných a spolu nesouvisejících situací, na které již po cestě domů divák s úlevou zapomene. Dokonce ani obsazení Ivany Uhlířové do role Augusta Strindberga inscenaci od úpadku nezachraňuje.