Režisérka Anna Petrželková se ve své tvorbě rozhodně výzev nebojí. Na jeviště úspěšně uvedla příběh kontroverzního fotografa Miloslava Tichého, těžko uchopitelného Orlanda Virginie Woolfové či hru s kontroverzní názvem i tématem Mein Kampf. Letos si zkusila i první operní režii v Národním divadle Brno, a to rovnou Mozarta. K tomu se Anna Petrželková stala novou uměleckou šéfkou divadla Husa na provázku.

Režisér a umělecký šéf vinohradského divadla D21 Jakub Šmíd dokáže naplnit pojem Easy Livin’. S lehkostí hraje, s lehkostí režíruje. Překvapuje výjimečnou precizností a nekonečnou kreativitou. Působí poeticky, přitom drží rockový rytmus. Bez divadla se neobejde.

Svět už není jako dřív. Dnešní děti si ničeho neváží a mají alergie. Slušný pracovitý člověk nemůže říci svůj názor, protože by byl nekorektní. Ti mladí jezdí na kole a studují dějiny teploušství na univerzitách z peněz pracujících. Lopatu do ruky nevezmou, stejně jako ti Poláci, co nepracují, ale můžou všechno… Někdo by to měl dát do pořádku. Třeba majitel drůbežárny, co nekecá a maká. Nejlepší kandidát, Jan Novák, přichází v podání brněnského divadla Feste.

Jubilejní ročník festivalu se uskuteční v Praze od 1. do 25. června 2018. Již od konce května přitom oživuje dalších dvacet měst a obcí ČR. Ponese se ve vizuálním stylu i duchu motta posledního ročníku: Tancem proti předsudkům. 30. ročník festivalu navíc dokáže, že na věku nikdy nezáleželo méně.

Levicově zaměřené vedení nejvýraznější alternativní brněnské scény (v čele s uměleckým šéfem Ivanem Burajem a kmenovým dramaturgem Matějem Nytrou) ukrývá tentokrát svoje ideologické přesvědčení za ekologickou problematiku ve hře „K antropocénu“. Díky spojení s hostujícím principálem Chemického divadla Vojtěchem Bártou (režisérem inscenace) se jim povedlo vytvořit emocionálně vypjatou performance na téma škodlivosti „kapitalocénu“. Celek je zdařilý a přes svoji odpudivost v provedení i dostatečně sdělný.

Se stářím přichází moudrost, zkušenosti a rozvážnost. Ovšem není někdy škoda vzdát se veškeré mladické naivity a impulzivnosti, díky které každý den přináší ohňostroj emocí, z nichž láska je ta nejsilnější? Předčasně ukončit období, kdy s každým odmítnutím umíráme a k životu nás budí další krásný dosud neznámý úsměv? Jaké je žít s vroubkem nenaplněných tužeb ukazuje inscenace You brněnského Divadla na Orlí.

Začátkem dubna již po čtyřiadvacáté proběhla Česká taneční platforma – přehlídka toho nejdůležitějšího ze současného českého tance za uplynulý rok. Ocenění se rozdávala v kategoriích nejlepší inscenace, tanečník/ce, světelný design a manažer/ka roku.

Příprava, zkoušení a nacvičování herců před premiérou představení jsou pro diváky velkým tajemstvím, byť jde rozhodně o pozoruhodný proces. Co tedy pro jednou zakusit dění před oficiálním uvedením inscenace na divadelní prkna? Že se to zdá nemožné? Ostravské divadlo Mír se svým představením Mátový nebo citron aneb Lupič v nesnázích nabízí divákům upřímnou zpověď přímo z divadelního zákulisí.

Je tu čas antropocénu. Doba, kdy je hlavní hybnou silou a likvidátorem planety Země člověk. Důkazy jsou již zřejmé. Vymírání druhů, nové horniny z plastu, oteplování planety, znečištění ovzduší. Existence antropocénu ovlivňuje naši budoucnost, a to ať bude během příštího roku vědci uznán jako oficiální označení naší doby nebo ne. I bez toho je nutné zahájit diskusi, je třeba o tom mluvit a především jednat. Právě proto K antropocénu zve autor a režisér Vojtěch Bárta ve spolupráci s Matějem Nytrou do brněnského HaDivadla.

A bylo světlo. A vznikl svět. A svět se stal báječným místem. Se zvířaty a rostlinami. A přišel člověk. A ten to nějak nezvlád.

Úchvatný let kolem Zeměkoule, zážitek mimo dosah zemské gravitace a divadlo v unikátním prostředí planetária s 360° projekcí. To vše nabídne představení The Tip of the Tongue.

Tajuplný herec, který překvapuje svojí civilností. Hraje natolik do hloubky, že máte o něj strach. Přitom dovede zůstat nad patosem. Čím lehčí přístup, tím palčivější dopad. Brtko z Obchodu na korze (v režii Jiřího Pokorného), spisovatel z Hladu Knuta Hamsuna (v úpravě Vojtěcha Bárty a režii Jana Friče), Alfred v Ibsenově Eyolfovi (v režii Ivana Buraje) – Matěj Nechvátal.

Letos tomu bude sto let, co byla založena první „Česká“ republika. Takové výročí české státnosti vyloženě vybízí k ohlédnutí, reflexi a nemalému zamyšlení nad tím, co se stalo a především jací jsme my Češi vlastně v průběhu těch posledních sta let byli a jací vlivem toho všeho jsme. Máme být vůbec na co hrdí?

Všichni to známe. Osamělost, nuda a deprese, tato emocionální směs snad v životě nemine žádného jedince. Ale co s tím, když jde o téma, o kterém se lidé běžně nebaví? Jaké je výchozí řešení? Sebevražda? Restart? Nebo mrtvolné přežívání? To je jen pár tabuziovaných otázek, které zaznívají v divadelní inscenaci Už nikdy sám v olomouckém Divadle na cucky.

Kdo ještě nikdy neviděl žádnou detektivku? Snad asi nikdo, jelikož tento filmový žánr patří k nejvíce populárním a žádaným mezi diváky. Avšak může každý detektivní příběh dosahovat vysoké kvality? Je divácký ohlas faktorem zaručujícím, že se nejedná o brak? To je jen pár otázek, které klade publiku divadelní inscenace „Brak 1 / Mrtvé oči“ v ostravské Staré aréně.

Učenec doktor Faust a milovník Don Juan. Dva protipóly. Dvě vyhrocené anomálie. A jedna nadpozemsky krásná žena. Naprosto netradiční milostný trojúhelník a taky tak trochu jiná pohádka, v níž je princ stejně zkažený jako zlý čaroděj a konec rozhodně nebude šťastný. To je hra Don Juan a Faust, kterou uvedlo brněnské Divadlo U stolu.

Jako inspirační výkop brněnské divadelní skupiny Up the Glen posloužil podle slov členů inscenačního týmu film Jima Jarmusche Kafe a cigára především kvůli celkovému rámci jednotlivých scének, které se ve filmu objevují. Na první pohled ničím zvláštní situace – běžní lidé a jejich běžné rozhovory na běžných místech – se měly stát součástí první inscenace v angličtině založené převážně na improvizaci Coffee and Cigarettes. Koncept se nezdařil dokonale, ale show must go on…

Všichni to známe, je to záležitostí našeho každodenního života, totiž digitální technologie, média a sociální sítě. Kdo dnes nesurfuje po internetu? Asi málokdo. Ale co když právě brouzdání v on-line světě má za následek, že se necítíme dobře a že nás napadne otázka, zda jsme vůbec normální? Tyto novodobé problémy a obavy zachycuje divadelní sonda s přízračným názvem Obyčejný život neboli Tělo a bitevní pole.