Psal se podzim roku 2011, když americký poslanec Lamar S. Smith předložil zákonodárnému sboru návrh zákona „Stop Online Piracy Act“ (SOPA), jehož účelem bylo uzákonění donucovacích prostředků k blokování přístupu ke stránkám, jejichž prostřednictvím dochází k porušování autorských práv.

Autorské právo je tu od toho, aby vytvořilo právní rámec pro vztah mezi autorem díla a jeho uživatelem. Jako předmět ochrany přitom podle platné teoretické konstrukce nefiguruje samotný fyzický objekt nebo informace, ale nehmotné autorské dílo jako předmět duševního vlastnictví bez ohledu na samotný hmotný substrát, skrze který k uživateli autor „promlouvá“ samotným obsahem autorského díla. Při doslovné aplikaci autorskoprávní ochrany podle takové konstrukce však nastává řada absurdních situací, na které musel zákonodárce reagovat mnohými výjimkami, mezi které tradičně patří také tzv. svoboda panoramatu, resp. „užití díla umístěného na veřejném prostranství“.

Na konci osmdesátých let se začala objevovat první proroctví o tom, co dnes začíná být a v blízké budoucnosti bude stále víc realitou života obyvatel k internetu připojených koutů země. Cyberpunkeři snili ve svých představách o všech možných využitích globální sítě, která od základu promění strukturu ekonomických a sociálních vztahů.

Až se v červenci budete prodírat davy návštěvníků festivalu ve Varech, vzpomeňte si na následující řádky. Jsou tomu tři roky, kdy jsme s Matějem Chytilem začali připravovat kampaň za záchranu lázní v Kyselce se sloganem „Opravte Kyselku“.

Pokud bude politika v oblasti kultury naplňována stejným způsobem, jakým je navržen, diskutován a artikulován její strategický rámec (Státní kulturní politika České republiky na léta 2015–2020), pak může tzv. živé umění na existenci MK jako partnera nebo alespoň přímluvce definitivně zapomenout.

Kolektivní správa autorských práv bude v brzké době velkým tématem, tedy alespoň by být měla. Rychle totiž ubíhá lhůta pro úpravu autorského zákona podle již přijaté a platné směrnice o kolektivní správě, která prošla Evropským parlamentem.

Od konce listopadu se produkční a distribuční společnost Sony Pictures Entertainment potýká s obrovskými problémy, způsobenými velmi silným hackerským black-hat útokem skupiny Guardians of Peace.

Asi jsem v poslední době příliš obklopen novými technologiemi a lidmi, kteří vědí, jak je používat, než abych mohl reálně hodnotit možnosti jejich aplikace pro chod veřejné správy. I tak mě ale při každé návštěvě úřadu napadá podobná otázka jako při čtení poslední zprávy o dalším průšvihu Ministerstva kultury ČR: Proč všichni bez námitek a smířeně přispíváme na systém, který se podobá webovým aplikacím v devadesátých letech?