Se scénografkou Marií Černíkovou alias Bio Mashou jsem se sešla den před konáním zimní slam poetry exhibice v Rock Café, kam byla tradičně pozvaná jako jedna ze špiček české scény. Oslovila jsem ji hlavně kvůli tematické „ženské lince“, která se spolu s fascinací popkulturou táhne celou její tvorbou od divadla, slamu, rapu až po komiks.

Laktační psychóza, Vylitá, Gangsta matka, Autostimulace, Etapy v životě ženy, Sebevražda, Perioda, Třídní sraz, Kráva, Nedostupná, Soft love. To jsou názvy písní, jež už nějaký ten pátek vyplouvají z napuštěného dřezu českých kuchyní. Témata, která mužskou část publika při sledování fotbalu a pití piva jen těžko napadnou, tak nakonec přece jen dorazí k jejich uším. Jedná se o boom, který má ještě co říct, nebo se již vyčerpal?

Skutečná sexualita nespočívá v rozevřených nohou, krátké sukni, vysokých podpatcích. To všechno jsou jenom atributy, které mají naznačovat, že jde o sex a přitažlivost. Je to reklama, blikající štít „kup si mě!“. Něco, co vám bude údajně chutnat. Takový hamburger mezilidských vztahů.

Ukazuje se, že mít zcela nespoutané, anebo naopak těsně sevřené poprsí má své výhody i nevýhody. A podprsenka je zatím nejlepším kompromisem.

Čtení o ženách, ale nejen pro ně – to je devíza aktuálního čísla. Ne, z Kulturní Pecky se nestává feministický časopis, zůstává stále genderově vyvážená (i proto bude jedno z následujících čísel věnováno mužům).