Březen je první jarní měsíc. Již únor navozuje jakési zaslíbení tomu zajisté nejpůvabnějšímu ročnímu období. V dětství tento čas patřil také oblevám a tání. Pouštěli jsme papírové lodičky po obrovských kalužích nebo potůčkách hrnoucích se k městským kanálům. Na trzích a nárožích prodávaly růžolící tetky tulipány, narcisy a obzvláště vzácnou mimózu. Zatímco zima vybízí spíše k četbě detektivních románů, jaro patří zahradnickým katalogům, sázení ovocných stromů a v neposlední řadě Zahradníkovu roku Karla Čapka.

Procházím se mezi milétskými troskami z 1. století př. n. l., míjím torzo vysochaného starověkého vojáka a nahé mužské postavy s rohem hojnosti. Zdobí monumentální bránu, která vedla na Jižní tržiště. Jako součást agory rámovala možnosti veřejného života, který Hannah Arendtová zasazuje do tohoto hlavního náměstí, kde se formovala politická aktivita.

Když jde člověk k psychologovi, tak by mu neměl všechno žrát, stejně jako on nebude všechno žrát jemu. Měla by to být rovnocenná spolupráce. To, že jsem paranoidní, neznamená, že po mně nejdou.

Znovusestrojení. Jaro. První jarní den. Slunce rozehřeje zkřehlé tváře paprsky a navrátí na ně opětovně úsměv. Roční období, které nabízí nový vstup ku plánům i snům (a kdoví, jestli se i z mnoha snů nakonec nestane realizace…). Jaro přináší prostor pro nový začátek. A téma březnového Artiklu, kterým je právě Rekonstrukce, by mělo být inspirativním průvodcem na cestě za nimi. Průvodcem pozornosti hodným kulturním počinům.

Oblečení není zanedbatelnou složkou našeho života, představuje jakousi druhou kůži, která odděluje naše tělo od okolního světa. Se smrtí Vivienne Westwood se znovu zjitřila otázka oděvu jako politického statementu. Ať už jsme si toho vědomi, nebo ne, politika je v něm vedle dalších rozměrů vždy nezbytně přítomna. Co vypovídají současné genderové normy v oblékání o stavu naší společnosti a přichází období jejich tání?

Navlékněme na sebe svá zbrusu nová naleštěná těla a prožijme pocit znovuzrození. Neporovnávejme se s ostatními, nýbrž buďme svým nejlepším já! Nedokonalost znamená jedinečnost. A ačkoli se tváříme, že originalita je to, oč tu běží, zmítá se jen ve vichřici pojmů odříznutých od významů.

Očista, slovo, anebo spíš pojem, který je tématem Artiklu pro lednový měsíc nového roku 2023, má celou škálu významových rovin od běžné psychické hygieny přes katarzi až k očistci. Zdá se někdy, že představy spojené s těmito významy mohou být pro smrtelníka dosti stresující až hrozivé. Pohled do vlastního nitra totiž často nabízí nečekané zákruty.

Lednové vydání Artiklu otevírá nový ročník. A tentokrát, vážené čtenářky a vážení čtenářky, s radostí akcentuji, že se nejedná o jen tak ledajaký, ale přímo jubilejní, desátý ročník Artiklu.

Trpělivosti dochází čas. Prohlubujeme prostor za očními víčky ve snaze zapomenout na vymírání květů, jejichž semínka jsme sice zaseli, ony však kvetou bez nás. Stáváme se otroky meditativních technik, jejichž původ vyhasl už dávno. Držíme vzduch v plicích a pak lapáme po tom, čeho je teď nedostatek, protože chceme, protože mezi výdechem a nádechem se to tak má dělat. Někdy se zdá, že jsou zakořeněny v hlubokém nočním spánku s navždy zaslepenýma očima, ten je však záhy demaskován jako pouhý dřímot narušitelný i spadnutím jehly.

Asi už nikomu o svém životě vykládat nebudu. Přestává to být srozumitelné.

Trpělivost je umění žít s tím, co je ještě nehotové. Závěr roku se nezadržitelně blíží a jeho dynamika je všudypřítomná. Trpělivost je zároveň příhodné téma pro prosincový Artikl a toto období, které přináší předěl v podobě vstupu do nového roku a snad lepší a zase lepší vyhlídky, než které jsme čekali pro tento rok.

Dal bych si pivo a nějakou společnost. Dal bych si dohromady svoje vztahy. Všechny svoje vady. Dám si čaj a půjdu chodit. Vychodím to, jestli to půjde.

Lze dnes myslet na pojem „energie“ nějak jinak než v souvislosti s mrznoucími chodidly a rampouchy u nosu v domácím prostředí? Je úžasné, jak slova nové významy nabývají, a jiné ztrácejí, některé jsou zapomenuty v nánosech času, meandrech odplouvajícího, z nichž se však přece jen může zbytkový materiál odtrhnout a záhadně ve vášnivém proudu dostat do popředí.

Rodíme se s právem na pozornost, které časem ztrácíme. „Čáu, čáu,“ podává mi ruku small-talker. „Čáu, já tady teďka zachycuju takový proud,“ ukazuju na popsaný list. „Jasně, nechám tě v klidu.“

Říjnový Artikl napěchovaný kulturou držíte právě ve svých rukou. Protože podzim patří designu, zaměřili jsme se na něj nekonvenčně a právě v tomto vydání. Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s ředitelem festivalu Czech Design Week nejen o tom, jak rozpoznává talenty mezi mladými tvůrci.

Recenzent je obsluhovač zdymadla. Svým výkladem může knihu pozvednout na vyšší hladinu a umožnit jí plout dál.

Zářijový Artikl je venku a my se s radostí posouváme k podzimní kulturní sezóně, která už tloušťkou tohoto vydání napovídá, že se bude na co těšit. Hned v prvním zářijovém víkendu si můžete ve Výstavní síni Mánes užít přehlídku na sto designérů a designérek a jejich děl na festivalu Czech Design Week 2022, jehož jsme hrdým mediálním partnerem. Na něm potkáte i část naší redakce, která pro festival připravila doprovodný program v podobě přednášek. V závěru měsíce září, o víkendu 24. a 25. září, vás pak zveme na zámek Troja, kde proběhne další ročník veletrhu Art Book Fair 2022 zaměřený na publikace a tiskoviny o umění.

Kreativní narušení společenských kódů. Tvorba z vlastního nitra. Originalita. Básnický akt pojmenování skutečnosti. Všechny tyto heroické aktivity spojuje filozofie posledních dvou staletí s postavou uměleckého génia. Nenajdeme je však také za hranicemi světa umění, v životech marginalizované skupiny lidí, která se konečně hlásí o slovo?