Když městská galerie PLATO v Ostravě na jaře 2024 poprvé otočila svou pohyblivou stěnu směrem do zahrady a zpřístupnila výstavní prostor rovnou zvenčí, nešlo jen o architektonický experiment. Šlo o gesto. O zkoušku toho, zda instituce, která sídlí v přeměněných jatkách — jedné z nejvýraznějších kulturních architektonických konverzí v Evropě — dokáže být skutečně porézní, otevřená, dýchající s městem a jeho lidmi.

Výstava Malström v Galerii Benedikta Rejta v Lounech, připravená kurátorem Petrem Vaňousem, spojuje tvorbu fotografa Ivana Pinkavy (* 1961) a sochaře Jána Zelinky (* 1978). Expozice odkazuje k vířivému pohybu života, připomínajícímu povídku Edgara Allana Poea Pád do Maelströmu.

Kurátorské texty, grantové žádosti i tiskové zprávy kulturních institucí mají své vlastní jazyky – často odborné, technické nebo vyprázdněné. Tento článek se zabývá tím, jak jazyk utváří naši představu o kultuře, kdo je skrze něj oslovován – a kdo zůstává mimo.

Laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Dáváme jim prostor i další rok. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají. Každému z účastníků 36. ročníku jsme tedy položili tři otázky. Třetí odpovídá Dominik Adamec.

Výstava Can you hear me? Daniela Pitína (* 1977) a Adély Babanové (* 1980), aktuálně k vidění v Galerii města Plzně (GAMP), není jen setkáním dvou světů vizuální estetiky – malby a videa – ale především sondou do komplexní problematiky komunikace, času a subjektivity, která rezonuje s nejpalčivějšími otázkami dnešní společnosti.

Proměňuje nádobu v živý organismus, který nese gesto, omyl i nevratnost okamžiku. V jeho monumentálních formách se setkává řemeslná kázeň s intuitivním rituálem, který umožňuje materiálu promluvit vlastní, překvapivě lidskou řečí.

Virtuální realita jako médium umění dnes otevřeně zkoumá hranice lidského vnímání, emoce i sociální problematiku. Festival ART∗VR v pražském DOXu (21.–23. 11.) představil soubor projektů (mnohé z nich ve světové premiéře), které technologickou formu imerzního vyprávění využívají k prohloubení empatie a kritické reflexi současného světa.

David Stejskal je fotograf, který nechce „jen zaznamenávat“. V rozhovoru vypráví, proč je pro něj důležitá možnost komplexního přístupu k vizuálu, umožňující komunikovat napříč celým projektem. Mluví o tom, jak ve své tvorbě uplatňuje konceptuální způsoby předávání myšlenek a proč mu vyhovuje práce v kolektivu.

Po téměř šedesáti letech se do výstavních síní Západočeské galerie vrací Josef Šíma (1891–1971), jedna z nejvýznamnějších osobností evropského moderního malířství.

V Moravské galerii startuje životní výstava ikony českého módního návrhářství, Liběny Rochové.

Výstava Daniela Pešty WHO? WHY? otevírá dveře do temného prostoru, kde se dějiny a současnost znepokojivě zrcadlí. Kurátorka Dadja Altenburg Kohl ji vystavěla jako etickou laboratoř: připomíná, že lidský život považujeme za posvátný, a přesto se jako civilizace neustále vracíme k destrukci.

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem představuje výstavu Tři dimenze lásky / Studovali sochařství u Lukáše Rittsteina, která mapuje desetileté období fungování Ateliéru sochařství I na AVU. Nejde však o pouhý souhrn školních výsledků: expozice zachycuje okamžik, kdy se mladí autoři definitivně odpoutávají od pedagogického vedení a vstupují do prostoru ohledávání a modelování vlastního sochařského jazyka.

Nnena Kalu je umělkyně, která byla vybrána do širší nominace na Turnerovu cenu 2025, jejíž vyhlášení proběhne 9. prosince. Její případ je výjimečný – je totiž prvním člověkem s výraznými neurodivergentními rysy, který se do širší nominace prestižní soutěže dostal.

Jak města využívají kulturu ke své propagaci? Kultura se v městských strategiích stále častěji objevuje jako nástroj marketingu a turismu. Tento článek se věnuje tomu, jak se kulturní akce proměňují v zážitkové produkty, proč se tvůrci přizpůsobují logice trhu a co všechno se v tomto procesu ztrácí.

Laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Dáváme jim prostor i další rok. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají. Každému z účastníků 36. ročníku jsme tedy položili tři otázky. Druhá odpovídá Barbora Lungová.

S termínem senior, seniorka či důchodce se málokdo rád ztotožňuje, protože podobné pojmy mohou zbavovat individuality.

Nebývá zvykem, aby katalog k výstavě vyšel 400 let před jejím uskutečněním, ale v případě nového výstavního počinu Muzea umění Olomouc tomu tak s mírnou nadsázkou skutečně je.

Předpověď počasí není jen zpráva o tom, jestli bude zítra pršet. Je to také metafora pro naši touhu předvídat, co přijde a zároveň přijmout, že obloha se řídí vlastními zákonitostmi. Podobně je tomu i u imaginace; a o to více u té, která propojuje malířské obrazy o počasí – ta pak u každého diváka rozehraje jedinečný příběh.