S termínem senior, seniorka či důchodce se málokdo rád ztotožňuje, protože podobné pojmy mohou zbavovat individuality.

Nebývá zvykem, aby katalog k výstavě vyšel 400 let před jejím uskutečněním, ale v případě nového výstavního počinu Muzea umění Olomouc tomu tak s mírnou nadsázkou skutečně je.

Předpověď počasí není jen zpráva o tom, jestli bude zítra pršet. Je to také metafora pro naši touhu předvídat, co přijde a zároveň přijmout, že obloha se řídí vlastními zákonitostmi. Podobně je tomu i u imaginace; a o to více u té, která propojuje malířské obrazy o počasí – ta pak u každého diváka rozehraje jedinečný příběh.

Tato esej není ohlédnutím za kulturní událostí. Je snahou ukázat, že výstavy mají různé fáze zralosti a jejich působnost nemusí být omezena časem mezi vernisáží a deinstalací. Vyvíjejí se i po svém skončení. Výstava Pokoj berlínského umělce Jonase Habricha, která proběhla v bytové galerii Vítězná 15 (6.–13. 9. 2025), je jednou z těch, které nám ukazují naši každodenní existenci ve světě. V našich příbytcích, v jejich okolí. A pomáhají nám nalézat různorodé, zprvu neviditelné spojnice.

Do kolekce lötzovského skla v PASK přibylo v posledních letech více než 200 nových předmětů, které jsou postupně zpracovávány a připravovány pro stálou expozici.

Vedle oficiálních institucí, grantových struktur a zavedených výstavních programů existuje také jiná kulturní vrstva, méně viditelná, ale neméně podstatná. Tvoří ji nezávislé kolektivy, spolky, iniciativy a jednotlivci, kteří budují vlastní prostor pro tvorbu, sdílení a spolupráci. Často fungují s minimálními prostředky, mimo tradiční rámce, a právě tím narušují představu o tom, co všechno může „instituce“ znamenat.

Oslavy výročí založení Školy uměleckých řemesel v Brně vrcholí! Když se v roce 1924 otevřely první ateliéry ŠUŘ v Brně, nikdo ještě netušil, že se tato instituce stane jedním z nejdůležitějších míst, kde se bude po celé století formovat výtvarná kultura města i celé republiky.

Tvorba Daniela Pešty byla za posledních šest let představena na vizuálních projektech u příležitosti Biennale Arte v italských Benátkách jak v rámci kolektivních přehlídek, tak samostatné výstavy Something Is Wrong v industriálních prostorách galerie Tana Art Space v roce 2024. Soubor těchto prací bude v České republice prezentován poprvé.

Výstava Hra proměnila Oblastní muzeum v Chomutově v prostor smyslového zážitku, kde se návštěvníci stávají součástí přenesené deskové hry. Projekt propojuje vizuální umění, hudbu, vůně i interaktivitu. Otevírá cestu k sebepoznání a v neposlední řadě tématiku péče o duševní zdraví. Ředitelka muzea Markéta Prontekerová v rozhovoru přibližuje, jak se projekt rodil, co přináší a které momenty této hry jsou jí samotné nejbližší.

Výstavní projekt Ilony Németh připravený pro Dům umění Ústí nad Labem a nazvaný Křehké zahrady v adaptaci přirozeně navazuje na autorčin dlouhodobý zájem o problematiku zahrad rozvíjený v různých kulturních, společenských, environmentálních či socioekonomických souvislostech.

laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají. Každému z účastníků 36. ročníku jsme proto položili tři otázky. První odpovídá Karolína Rossí.

V Gočárově galerii v pardubických Automatických mlýnech vzniká jeden z nejodvážnějších architektonických experimentů roku.

Kulturní politika není jen o penězích, ale i o hodnotách, prioritách a mocenských vztazích. Tento článek ukazuje, jak grantové systémy a rozpočtové logiky ovlivňují podobu kulturní scény – a proč i dobré úmysly mohou vést k neviditelné exkluzi.

Dva fotografické cykly, jedno místo a odstup čtyř dekád. Výstava HOMO FABER v galerii G18 ve Zlíně přináší pohled na proměny společnosti, motorismu a vizuální kultury mezi lety 1985 a 2025.

Když jsem vkročila do berlínské galerie v Gropius Bau a těšila jsem se na výstavu Fabelhaftes Produkt americké queer umělkyně Vaginal Davis, netušila jsem, jak zábavným a mnohdy matoucím zpracováním komentovat otázky nezařaditelnosti a vykořenění v rámci skupin, do kterých bychom měli patřit.

Tvorba fotografky a vizuální umělkyně Lenky Glisníkové se v posledních letech intenzivně věnuje zkoumání dopadů moderních technologií na člověka, společnost a širší ekosystémy, současně ji zajímá, jak tyto technologické transformace proměňují naše vnímání reality.

Subtilnější, avšak silně aktivující momenty – to je dynamika prizmatu, jímž výstava Kino Kosmos výstava v ostravské Galerii PLATO nahlíží na fenomén reálného kina.

Letní sezona v Pavilonu skla Klatovy patří již po léta sklářským školám, vysokým i středním. Letos velmi pěkné exponáty vytvořili studenti a učitelé Vyšší odborné školy sklářské a Střední školy z Nového Boru.