Laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Dáváme jim prostor i další rok. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají. Každému z účastníků 36. ročníku jsme tedy položili tři otázky. Třetí odpovídá Dominik Adamec.

Výstava Can you hear me? Daniela Pitína (* 1977) a Adély Babanové (* 1980), aktuálně k vidění v Galerii města Plzně (GAMP), není jen setkáním dvou světů vizuální estetiky – malby a videa – ale především sondou do komplexní problematiky komunikace, času a subjektivity, která rezonuje s nejpalčivějšími otázkami dnešní společnosti.

Proměňuje nádobu v živý organismus, který nese gesto, omyl i nevratnost okamžiku. V jeho monumentálních formách se setkává řemeslná kázeň s intuitivním rituálem, který umožňuje materiálu promluvit vlastní, překvapivě lidskou řečí.

Virtuální realita jako médium umění dnes otevřeně zkoumá hranice lidského vnímání, emoce i sociální problematiku. Festival ART∗VR v pražském DOXu (21.–23. 11.) představil soubor projektů (mnohé z nich ve světové premiéře), které technologickou formu imerzního vyprávění využívají k prohloubení empatie a kritické reflexi současného světa.

David Stejskal je fotograf, který nechce „jen zaznamenávat“. V rozhovoru vypráví, proč je pro něj důležitá možnost komplexního přístupu k vizuálu, umožňující komunikovat napříč celým projektem. Mluví o tom, jak ve své tvorbě uplatňuje konceptuální způsoby předávání myšlenek a proč mu vyhovuje práce v kolektivu.

Po téměř šedesáti letech se do výstavních síní Západočeské galerie vrací Josef Šíma (1891–1971), jedna z nejvýznamnějších osobností evropského moderního malířství.

V Moravské galerii startuje životní výstava ikony českého módního návrhářství, Liběny Rochové.

Výstava Daniela Pešty WHO? WHY? otevírá dveře do temného prostoru, kde se dějiny a současnost znepokojivě zrcadlí. Kurátorka Dadja Altenburg Kohl ji vystavěla jako etickou laboratoř: připomíná, že lidský život považujeme za posvátný, a přesto se jako civilizace neustále vracíme k destrukci.

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem představuje výstavu Tři dimenze lásky / Studovali sochařství u Lukáše Rittsteina, která mapuje desetileté období fungování Ateliéru sochařství I na AVU. Nejde však o pouhý souhrn školních výsledků: expozice zachycuje okamžik, kdy se mladí autoři definitivně odpoutávají od pedagogického vedení a vstupují do prostoru ohledávání a modelování vlastního sochařského jazyka.

Nnena Kalu je umělkyně, která byla vybrána do širší nominace na Turnerovu cenu 2025, jejíž vyhlášení proběhne 9. prosince. Její případ je výjimečný – je totiž prvním člověkem s výraznými neurodivergentními rysy, který se do širší nominace prestižní soutěže dostal.

Jak města využívají kulturu ke své propagaci? Kultura se v městských strategiích stále častěji objevuje jako nástroj marketingu a turismu. Tento článek se věnuje tomu, jak se kulturní akce proměňují v zážitkové produkty, proč se tvůrci přizpůsobují logice trhu a co všechno se v tomto procesu ztrácí.

Laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Dáváme jim prostor i další rok. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají. Každému z účastníků 36. ročníku jsme tedy položili tři otázky. Druhá odpovídá Barbora Lungová.

S termínem senior, seniorka či důchodce se málokdo rád ztotožňuje, protože podobné pojmy mohou zbavovat individuality.

Nebývá zvykem, aby katalog k výstavě vyšel 400 let před jejím uskutečněním, ale v případě nového výstavního počinu Muzea umění Olomouc tomu tak s mírnou nadsázkou skutečně je.

Předpověď počasí není jen zpráva o tom, jestli bude zítra pršet. Je to také metafora pro naši touhu předvídat, co přijde a zároveň přijmout, že obloha se řídí vlastními zákonitostmi. Podobně je tomu i u imaginace; a o to více u té, která propojuje malířské obrazy o počasí – ta pak u každého diváka rozehraje jedinečný příběh.

Tato esej není ohlédnutím za kulturní událostí. Je snahou ukázat, že výstavy mají různé fáze zralosti a jejich působnost nemusí být omezena časem mezi vernisáží a deinstalací. Vyvíjejí se i po svém skončení. Výstava Pokoj berlínského umělce Jonase Habricha, která proběhla v bytové galerii Vítězná 15 (6.–13. 9. 2025), je jednou z těch, které nám ukazují naši každodenní existenci ve světě. V našich příbytcích, v jejich okolí. A pomáhají nám nalézat různorodé, zprvu neviditelné spojnice.

Do kolekce lötzovského skla v PASK přibylo v posledních letech více než 200 nových předmětů, které jsou postupně zpracovávány a připravovány pro stálou expozici.

Vedle oficiálních institucí, grantových struktur a zavedených výstavních programů existuje také jiná kulturní vrstva, méně viditelná, ale neméně podstatná. Tvoří ji nezávislé kolektivy, spolky, iniciativy a jednotlivci, kteří budují vlastní prostor pro tvorbu, sdílení a spolupráci. Často fungují s minimálními prostředky, mimo tradiční rámce, a právě tím narušují představu o tom, co všechno může „instituce“ znamenat.