Jedním z nejlevnějších způsobů, jak procestovat nějakou zemi, je pořídit si obytnou dodávku. Původně ani obytná nemusí být – přizpůsobit ji tomuto účelu není nijak těžké, stačí mít trochu šikovné ruce. My jsme si svou „postel“ smontovali dohromady švýcarákem. Ale vezměme to pěkně od začátku…

Nedejte na ty, kteří si ťukají na čelo, když zjistí, že se v létě chystáte do Pece pod Sněžkou. My jsme tam jeli stopem, a tak vám nabízíme tip na poněkud netradičně strávený víkend.

Whether it’s down the road or around the globe, getting there is unavoidable. While we do not condone some of these methods and will not bail you out of goal if you are caught; scamming a free ride is something of an art. Here are some of the best ways to get around on the cheap.

Pražský hudebník Stephunk T., který momentálně žije v Londýně, se krátce po revoluci s kamarádem vydal stopem do Paříže, splnit si svůj sen. Měli pár franků v kapse a kolečkové brusle okolo krku. Zavolal jsem Stephunkovi přes skype a na dálku jsme si o jeho porevolučním tripu na západ povídali.

Pokud se chcete vydat na cesty a nemáte ani korunu, máte v zásadě dvě možnosti. Ti odvážní půjdou pěšky a ti ještě odvážnější pojedou stopem.

Sny a památky z dětství. Předměty upomínající milovanou osobu, upomínky z cest. Jako bychom nevěřili vlastní paměti, pořizujeme si fotografie jako trofeje z cest a jako potvrzení faktu, že „toto se skutečně stalo“. Jaký je ale rozdíl mezi tím, co se „doopravdy“ stalo a tím, o čem jsme přesvědčeni, že se stalo? Pro naši mysl žádný.

Význam nohou a bot nabývá v mužském a ženském světě různých podob. Pro jednoho jsou dolní končetiny prostředkem k chůzi a boty povinnou součástí outfitu. Pro druhého představují chodidla v lodičkách sexuální stimul. Dalšího nutí neidentifikovatelná síla nastřádat a vlastnit co nejvíce párů bot. A co na tom, že je dotyčná osoba neunosí a vlastně ani nepotřebuje? Lze vymezit přesnou hranici mezi normálním a úchylně [...]

Byl pozdní večer, první máj a potom jsem ji pical dvakrát vleže u kamen, po večeři vkleče a pak vstoje, večerní máj, byl lásky čas a ona měla jednu nohu na stolici, jednu na nůši, já ji fikal a do toho hrdliččin zval ku lásce hlas a ona křičela „Es tut weh. Jesuskotte“ a seděla mi nahou prdelí na klíně a o lásce šeptal tichý mech, svou lásku slavík růži pěl a já ji fikal na kanapé třikrát po sobě. Tvůj KHM. 1835.

Graffiti can vary from your crude bathroom stall scribble, for a good time contact the intern dept. to the revolutionary scrawling of a young Chairman Mao, look it up, I shit you not.

Pasta Oner se pohybuje v graffiti subkultuře od roku 1994 a je považovaný za jednoho ze zakladatelů streetartu v Čechách. Jeho současná tvorba daleko přesahuje tento druh vyjádření. Kromě výstav v galeriích a grafické práce se nejnověji spolupodílí i na instalaci v českém pavilonu na EXPU 2010 v Šanghaji.

Damien Mitchell is a young Australian artist living in Prague. We met in the club 2. patro where he came with his dog Franta whom he found a couple of years ago. You might have seen his stencils around the city but he also exhibits in galleries. Some of his works have caught my eye before.

Nesčetné styly a tendence, které se od 70. let v subkultuře graffiti vyvinuly, jsou rozsáhlým tématem, stejně jako celá psychologie a pozadí graffiti. Je zbytečné se těmito termíny v následujícím textu zaobírat, protože hlavní téma článku je mnohem konkrétnější. Jak se, proboha, v graffiti ocitly holky?

Ulice, náměstí, parky, průchody, křižovatky, zastávky, chodníky. Veřejné prostory měst i vsí, kde se potkávají soukromé příběhy. Je možné náměstí nazývat jinak než institucionalizovaným prostorem – nebo je stále veřejným prostorem určeným pro setkávání?
Hranice mého soukromí leží tam, kde začíná hranice soukromí druhého, zní jedna z oblíbených citací. Pokud se ale podíváme na takto stanovenou hranici veřejného [...]

There´s still a place on the other side of the world where nature looks the same as it did a thousand years ago. However, there have been more different factors that have affected the New Zealand culture.

Skoro by se mohlo zdát, že hon na squattery se stal módou v celé Evropě. Dne 15. 10. prosadila pravice a křesťanští demokraté zákaz squattingu v té nejnepravděpodobnější zemi – v Holandsku.

Vesnici Bussana Vecchia si pro osobitého genia loci vybrala za svůj domov komunita mezinárodních umělců. Ti již po desetiletí žijí a tvoří v oficiálně neobyvatelných domech.