Červenec 2023 jsem strávila na spisovatelské rezidenci v A Coruni, přístavu proslulém mezinárodním obchodem a liberalismem. Je to také největší město Galicie, španělského regionu vklíněného nad Portugalskem.

Čtenář se cítí vyzván k ponoru do cizího, soukromého bytí, ve skutečnosti ale sám vystupuje, vytrhuje se do prostoru otevřené interpretace.

Na přelomu září a října se otevřely pardubické Automatické mlýny.

Ostrava je bezesporu nevyčerpatelnou líhní poezie, stejně tak ale i Brno, například díky nakladatelství Větrné mlýny a jeho edice Mlat určené debutující autorům. Jaká shoda náhod, že právě jedním z nich se stal v Brně žijící a původem ostravský básník Filip Klega se svou sbírkou Andrstán. Tu si „nadělil“ minulý rok ke svým třicátinám a rozhodně nekončí u hranic Brna a Ostravy, ale jde mnohem dál.

Léto a s ním spojené vysoké teploty nás (nejen kvůli globálnímu oteplování) v těchto dnech nešetří. Není proto na škodu dát si chlazený drink, anebo studené a mrazivých básní v podobě sbírky Lazarská v zimě a jiné básně Elsy Aids. Autora skrývajícího se pod pseudonymem, který ve svých textech osciluje nejen mezi vedrem a zimou, ale také mezi epikou a lyrikou.

Před pětadvaceti lety přišel na to, že musí utéct ze svého domova. Aby se dostal z prostředí extrémní chudoby, homofobie a rasismu, změnil na sobě vše od vzhledu a chování až po vlastní jméno. Eddy Bellegueule, známý pod jménem Édouard Louis, popisuje svou cestu sociálními vrstvami a posedlost proměňováním sebe sama.

Všechno bylo v Sokolowsku podivné, podivné a uhrančivé. Z budov plicních sanatorií se za neustávajícího dubnového deště vznášela mlha, jako by samotné ruiny léčebných domů architekta Opplera měly magickou moc pokuřovat vodní dýmku.

Ráda bych vám představila nevšední bedekr, který vás provede architektonicky výjimečnými místy po celé České republice i na Slovensku. Nevšední není jen díky své selekci, ale i díky jeho autorovi, kterým je teprve sedmnáctiletý Ondřej Filgas.

V posledních letech si u audiodokumentu můžeme povšimnout nového trendu a to, že se přestěhoval ze světa rozhlasu do podcastového prostředí. Co se ale dělo před tím?

„Zas přicházíš o něco dřív, tmo, / všechny ty dny chceš mi krátit? / Ještě nemáš dost?“ píše v básni Tma (str. 70) své nové sbírky Nemocný měsíc Ewald Murrer (vl. jménem Michal Wernisch), nejen talentovaný básník, ale také prozaik a žurnalista. A právě tma se stala jejím leitmotivem, který čtenáře i autora provází v různých podobách a na různých místech.

Vlastně ani nechci vědět, kolik rukopisů týdně přichází do nakladatelství Host, které mi minulý rok vydalo první román. Pokaždé mě napadne, jestli má někdo čas ty maily otvírat a rukopisy začínajících spisovatelů číst. Napsat knihu je jedna věc, ale vydat ji – to je ještě vyšší level. A překlady daných textů? Na to snad nelze ani pomyslet.

Olomouc beze sporu představuje nevídanou líheň poezie, ze které pochází i Radek Malý – nejen básník, ale také překladatel, autor knížek pro děti a vysokoškolský pedagog. Jeho básně patří mezi ty, které prosluní i ten nejtmavší kout v místnosti, ať je třeba zimní šero, nebo právě řádí pandemie. O této dovednosti svědčí jedna z jeho nejnovějších sbírek Básně na děrné štítky, jež vznikla právě v období lockdownu.

Prozaický příběh spisovatelky a novinářky Martiny Leierové zakládá svůj děj na obyčejném činžovním domě skrývající mnohá tajemství ve Městě, kterým protéká Řeka.

Vanessa Springora v autobiografické knize Svolení vzpomíná na své dětství, kdy ji v pouhých čtrnácti letech zneužíval známý a vážený spisovatel francouzské intelektuální smetánky.

Od roku 1987 se v tuzemsku uděluje Cena Jiřího Ortena. Oceňuje mladé básníky a prozaiky do třiceti let. Letošním vítězem 35. ročníku se stal Vojtěch Vacek a Olga Stehlíková si s ním povídala nejen o jeho literární tvorbě.

Odborník v oblasti parfumerie Dominique Roques napsal působivý příběh o cestě kolem světa po stopách vůně.

V pražské Bubenči se 18. října otevřela bývalá Petschkova vila, ve které se návštěvníkům zpřístupnily sbírky Památníku národního písemnictví v podobě nové výstavní instituce – Muzea literatury. V jeho expozicích jsem se prošla s Alenou Petruželkovou. Přestože kroky skrze text neuslyšíte, náš dialog si nyní můžete přečíst, a projít se tak pomyslně s námi, než se do Muzea literatury sami vydáte.

Básnický rukopis Petra Hrušky jednoznačně vystihuje smysl pro okamžik, pohled nesoudícího svědka, slovní hravost i dravost, ale také shromažďování veršů do kratších útvarů. Ve své nejnovější sbírce Spatřil jsem tvou tvář se autor rozhodl pro experiment. Společně se čtenářem vyplouvá na záhadnou cestu blíže nekonkretizovaným světem, kterou zaznamenává do celistvé rozsáhlé básnické skladby připomínající deníkové zápisy.