Co spojuje fragmentovanou identitu Britney Spears s dystopickým světem Balenciagy? Na první pohled málo. Přesto jejich spojení v aktuální kampani otevírá otázky o obrazu, komodifikaci a hranicích mezi kritikou a cynismem.

Milujete kulturu a rádi píšete? Naučíme vás milovat psaní a žít kulturou. ARTIKL otevírá již pátou letní akademii.

Cílem mého psaníčka je pěkně se uvelebit. Narafičit myšlenku tak, aby klidně, kladně cinkla v pokladně jako jistá, cenná mince. Čistý deal.

A co ji skutečně dělá institucí – fyzický prostor, forma organizace, nebo způsob, jakým strukturuje kulturní scénu? Úvodní článek série o institucionální kritice se zamýšlí nad tím, jak fungují kulturní instituce.

„Lungo?“ „No, asi nic nového nevymyslím.“ „Ještě vám můžu nabídnout čaj, ale nemáme sypaný.“ „Čaj je dobrý, ale radši kafe.“ „Myslím, že bez mléka, že?“ „Myslím, že jo.“

Převlékat se do cizího těla. Svlékat svoji vlastní kůži jako dočasný háv a moci si obléknout blyštivou verzi sebe sama. Anebo verzi zcela obskurní, zkrátka podle libosti.

Propíjím se do vesmíru, do uzavřenosti. Žebra praskají, prsní svaly se nadýmají, nebo spíš s nimi sousedící měšce. Láme se klasický prostor, ustupuje a jeho útržky mě svědí jen u konečků prstů, než se vznesu do bezhmotí.

Stanout tváří v tvář lidem pohlcovaným technologií, kterak se proměňují v kyborgy, je zbrusu nová emoce. Není to samota, protože je sdílená. Není to ani sranda. Kapitalistický systém podporuje dravost, až sociopatii. V nových technologiích dostal hardware, který povzbuzuje rys zvaný ghousting.

Drazí čtenáři a čtenářky. Závislost. Pouto, které svazuje i drží. A zároveň slovo, které vyvolává rozporuplné pocity. Myslíme na drogy, alkohol, nikotin, ale také na sociální sítě, práci, vztahy nebo moc. Jsme svobodní nebo jen přecházíme z jedné závislosti do druhé?

Na okolní prostor delegujeme až polovinu své paměti. Všechny ty revitalizace a rekonstrukce jsou jako strhávání pomníků. Když se mění prostor, ztrácíme kus sebe.

Už jste zapomněli, proč máte v rukou telefon, a hledáte život, který vygooglovat nejde.

Myslím, že si uvědomovala, že vím, že má kluka. Nevím, jestli šlo o manickou psychózu, zamilování nebo obojí, ale měl jsem pocit, že si uvědomuje víceméně všechno. porozumět – a možná ho tak lépe – a konečně, pochopit.

Potřebuješ dopaminového facana, nebo spíš speedball dopaminu s adrenalinem. Když to neuděláš, neuděláš se, uděláš na sebe poděl. Na předěl nemáš vůli. Chceš letět, ale není to dobré pro planetu. Hledáš pravdu v nejbližším lese.

Předěl neexistuje. Vše, co je definitivní, se mi zdá krajně podezřelé, vše, co má jasné obrysy a dokážeme to včlenit mezi další puzzle, by mělo být důsledně prošetřeno.

Šmátrám bezvětřím a sahám si na dno. Snažím se o tebe, i když jste ke mně nikdy nepromluvili. Vysílám signály do prázdných polí a lesklý černý tekutý asfalt mi na kůži tvoří latexový povrch, který by tě mohl zaujmout.

V Deníku N píšou, že se lidi čím dál častěji topí v přírodních nádržích, zatímco cyklisti čím dál méně bourají. Myslel jsem, že plavání je bezpečnější. No jo, až na tu vodu.

Dívám se a vybírám protějšek, ale když vyberu, tak couvnu. Z nekonečna si nejde vybrat. To mě na tom baví. Zakoušení nekonečna.

Zelená barva, odstín Pantone 3507 C, citrony na stromech a sandály v třmenech skútrů se derou do pozadí nastupujícího podzimu.