Brněnský festival francouzského umění Bonjour Brno přichystal ve dnech 11. až 14. dubna nejen nahlédnutí do kultury kulinářské, divadelní či výtvarné, ale i prezentaci frankofonní kinematografie. Hlavní součástí filmové přehlídky v malém komorním sálu kina Art byla retrospektiva tvorby dokumentaristy a spisovatele Chrise Markera.

Nadužívaná fráze, která se stává denním chlebem pro stále více lidí. Myslet si, že tyto výkřiky jsou jen příznakem aktivního a činorodého života, by byla hloupost.

Helena Třeštíková nemusí být dlouze představována – uvedly ji desítky jejích filmů. Zatím nejdelší časosběrný dokument Soukromý vesmír bylo možné zhlédnout v kinech od ledna loňského roku. Ve své filmové tvorbě si vybrala dlouhou cestu nejistoty, kde scénář píšou její vlastní postavy. Nejen o nich mluvila na pražské PechaKucha Night.

Občas si lidé v tramvaji vyprávějí neskutečně poutavé historky. Jakmile zaslechnu zajímavou větu, hned natahuji uši. Víc než vymyšlené filmové příběhy mohou oslovit ty, které vytvořil život. Především proto si mě získal dokument Rozčarovaní.

Ztohoven jsou skupina, kterou znáte, i když nechcete. Moderní rebelové, „ti, kteří udělali v televizi ten atomovej výbuch a veřejně vyvěsili čísla všech politiků“. Díky reputaci známých odpůrců pravidel na jejich nový počin, film Občan K., vyrazil nebo chce vyrazit každý, kdo se považuje za člověka kulturního, dění sledujícího. Stojí to ale za to?

Tetování jako módní hit současnosti. Nebo ho další vlna už odplavila? V Dokumentu pro lidi ale nejde jen o tetování. Snaží se pojmenovat a zhodnotit dnešní společnost.

Sedím na gauči v druhém patře gymnázia Na Pražačce a zhluboka dýchám. Za pět minut jdu na řadu, v rukou žmoulám kapesník a doufám, že maturitu přežiju. Najednou se na schodišti objeví Olga Špátová s kamerou a ptá se: „Připravena?“ Přitakám a odcházím do třídy, o trochu klidnější.

Chodit stále do kina vyjde celkem draho. Zkuste si tentokrát udělat domácí projekci dokumentů. Usaďte se, udělejte si pohodlí a nezapomeňte Coca-Colu a brambůrky.

V dokumentech vidím větší hodnotu než v jiných filmech. Obvykle předkládají obraz skutečného světa, jehož stránku nám média ukrývají nebo zprostředkovávají pouze tu část, kterou chtějí, abychom znali. V této souvislosti je pro mě svátkem festival Jeden svět.

Právě jsem se vrátila ze severu Čech, kde jsem pro Českou televizi Ostrava připravovala další díl dokumentárního cyklu Intolerance, tentokrát o vlivu médií na vztah majority a Romů.

„Improvizace přirozeně posiluje spolupráci, takže vytváří pocit sounáležitosti s kmenem a vzájemný respekt, a vylučuje soutěživost, což je jedna ze skutečně silných stránek komunity.“