Dokumentární detektivně-umělecká roadmovie o vpravdě cimrmanovském objevování nejutajenější fotografky 20. století.

Navenek celí září, jsou přátelští. Přejí si vzájemně jen to nejlepší v osobním životě, kariérní úspěchy v tom profesním. Uvnitř těchto osob však bobtná neuvěřitelná závist, nenávist a deprese. Nejnovější film ostříleného režiséra Cronenberga ukazuje Hollywood nikoliv jako továrnu na sny, ale jako temné prostředí plné morálně zvrácených lidí. Julianne Moore zde předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů, o režisérovi se to však s jistotou říct nedá.

Film o tom, jak se prosadit ve světě showbusinessu a přitom si zachovat vlastní tvář.

Několikátá kniha v řadě nejčtenějšího autora v republice, tragikomedie Andělé všedního dne, se dočkala filmového zpracování, a poprvé se režie ujala žena – Alice Nellis.

Tomáši Pavlíčkovi z FAMU se povedlo to, co málokomu. Natočil absolventský snímek „Parádně pokecal“ a hned se mu jej podařilo dostat do kin. Autorská komedie plná absurdních momentů zachycuje šest měsíců v životě 25letého muže. A výsledek? Film se povedl i nepovedl.

V půli srpna přišel do kin časosběrný snímek zachycující dvanáct let v životě jednoho chlapce. Nejde ale o dokument, jak jsme tomu u takové metody zvyklí, nýbrž o hraný film. Celý natáčecí tým i s herci se scházel jednou za rok na pár dní a postupně společně vytvořili velmi úspěšný a kritiky vychvalovaný výsledek.

Očekávaná premiéra hraného dokumentu Nick Cave: 20 000 dní na Zemi se přiblížila. Dne 9. října ho do kin uvede Asociace českých filmových klubů.

K natáčení svého nového alba Push the Sky Away si Nick Cave přizval dlouholeté přátele a režiséry Iaina Forsytha a Jane Pollard. Ti s ním již několikrát spolupracovali na videoklipech k jeho písním. Avšak tentokrát se rozhodli vytvořit nikoli několikaminutový krátký klip, ale celovečerní hraný dokument, přibližující divákům současnost i minulost známého hudebníka.

Mrazivý příběh ze zasněženého Polska přijde v letním parnu vhod. Sice vás tak docela nevzpruží, ale nebudete litovat. A zaručeně se budete cítit jako po zásahu studenou sprchou.

„Vy ale nepomýšlíte na sebevraždu, doufám?“
„N-ne.“
„Hm… Zapíšu to raději jako »možná«.“

Dovolená v nedohlednu? A co takhle navštívit kousek Itálie přímo v centru Prahy? Každé úterý po setmění se ve Žlutých lázních promítají italské filmy v originálním znění s titulky. Návštěvníky čekají výborné drinky, lehátka, deky, sedací pytle a skvělá atmosféra se spoustou lidí. A stojí to jen návštěvu kina.

Filmy inspirující se sériovými vrahy už tu byly, ale dokument? Ten má přece větší potenciál.

Jim Jarmusch si jako téma pro svůj nový film vybral propranou mainstreamovou látku poslední doby – upírskou romanci. Vrátil se ale k základům, kde upíři nebyli populárním produktem filmového průmyslu. Představuje klasické nemrtvé hrdiny vyhýbající se světlu, unavené svou nesmrtelností.

Kdo by někdy nechtěl utéct od svých starostí a předstírat, že je někým jiným? Někým, kým chtěl vždycky být. Nebo kým by být mohl?

Stominutová podívaná ve stylu grotesky vykreslující fiktivní evropské dějiny s výborným hereckým obsazením a velkou dávkou humoru ani jednou neposkytne divákovi chvilku oddychu. Tím je nový film Wese Andersona – Grandhotel Budapešť.

Velké filmy na velkém plátně. Nejvyšší možná obrazová kvalita a absolutní filmová klasika. To je Projekt 100. V květnu v českých kinech uvede znovu kult všech kultů – Pulp Fiction.

Může to znít jako návod na získání Oscara – podrobte se kvůli roli výrazné fyzické proměně, tzn. zhubněte několik desítek kilogramů a vyměňte image svalovitého metrosexuála za životem vysátou trosku, a sošku máte téměř jistou.

Bezhlavé. Tak se dají charakterizovat i některé kroky politiků. Podobnou myšlenku měl možná také Roberto Andò při psaní svého románu Prázdný trůn. Ten poté adaptoval ve filmu Ať žije svoboda. Do jakého absurdna může bezhlavost politiků zajít, uvidíte v tomto italském dramatu. Uspěje v českých kinech stejně jako u diváků na festivalu v Karlových Varech? Spíše v těch komornějších.