Ve stavu nouze se tříbí lidské povahy. Jsme svědky vytržení společnosti ze zaběhnutého řádu, síly zvyku a zpochybnění základních jistot. Je to výzvou. Budeme na své činy hrdí, či nám za ně bude stydno?

Současná krize zarazila klín mezi několik nadějných českých a slovenských titulů a jejich potenciální distributory. Snímky, které vznikly s vizí zahraničního uvedení, se nyní ocitly v meziprostoru pozastaveného kulturního průmyslu. Filmy rozličných tvůrců, jako je Viera Čákanyová, Jan Vejnar či Mira Fornay, se potýkají s nepředvídatelnými komplikacemi.

Dalším důkazem, že kultura nemá karanténu a rozhodně ji neplánuje, je nový projekt Studentského filmového klubu při Creative Hill College ve Zlíně – Festival karanténních filmů. Každému dávají možnost vytvořit krátký snímek a přihlásit ho do festivalu, který se bude konat online 15. května 2020.

Islandský snímek Daleko od Reykjavíku je dalším celovečerním snímkem režiséra Grímura Hákonarsona, v pořadí již třetím. Autor absolvoval jednoroční program na pražské FAMU, během kterého natočil krátkometrážní snímek Slávek The Shit. S celovečerními Berany vyhrál canneskou sekci Un Certain Gerard. Letos se vrací s dalším počinem z nehostinného Islandu, bohužel po stránce kvality a originality na výrazně nižší úrovni.

Vysoká dívka, snímek 28letého režiséra Kantěmira Balagova, podvratně účtuje s tradicí ruského válečného filmu. Psychologizujícím pohledem zachycuje rok 1945 v Leningradu coby dobu společenského rozkladu. Tím zpříma konfrontuje propagandistická díla o chrabrých vítezstvích a světlých zítřcích.

Ještě to není ani rok a už intenzivně láká diváky na přehlídku festivalové filmové tvorby s dobrou kávou a nabízí tak komplexní filmový zážitek v samém centru Prahy. Prostor, ve kterém zanechal nejen žárovku v logu Thomas Alva Edison, po kterém je pojmenovaný Edison Filmhub není pouze kinem, ale filmovou laboratoří, která vnímá film jako živé médium komentující kulturně-společenské dění. Příběh tohoto nevšedního filmhubu vyprávějí tři jeho zástupci, se kterými jsem si povídala v jeho kavárně v Jeruzalémské ulici.

Režisér Petr Šprincl se už několik let profiluje jako solitér české experimentální kinematografie. Nevázaností a anti-intelektualismem se jeho tvorba blíží tendencím amerického undergroundu 60. let, Šprinclova filmová díla se ale vyznačují i dalšími velmi individualistickými a lokálními rysy.

Polský snímek Corpus Christi je třetím celovečerním filmem režiséra Jana Komasy, který si už domácí publikum získal dvěma předchozími navzájem odlišnými filmy Místnost sebevrahů a Město 44. Dosud největšího úspěchu ovšem dosáhl se svým nejnovějším kusem, za který si vysloužil i oscarovou nominaci za nejlepší zahraniční film. V české premiéře ho uvede MFF Praha – Febiofest, posléze zamíří do českých kin v klasické distribuci díky Asociaci českých filmových klubů.

Román Malé ženy se v USA těší nedozírné popularitě. Původní kniha Louisy May Alcottové vyšla ve dvou částech v letech 1868 a 1869 a postupně se stala definujícím dívčím románem mnoha generací. O oblibě Malých žen jistě vypovídá i sedmero televizních i filmových adaptací. Za scénářem i režií osmé reimaginace stojí Greta Gerwigová. Jako jedna z nejvýraznějších osobností amerického nezávislého filmu se s románem vydává do neprobádaných míst. Příběh čtveřice sester Marchových, jejichž sny dusí společenské tlaky, Gerwigová nahlíží z nového úhlu pohledu. Na potěšení, která dívky v knize zakouší, má režisérka svérázný názor.

Finsko-lotyšská koprodukce, která vznikala mimo jiné také ve spolupráci s Českou republikou, je svým tématem skutečně neotřelá a otevírá něco, o čem se dosud v kinematografii vůbec nemluvilo. Na příběhu dvou podivínů, které svede náhoda dohromady, totiž popisuje snímek Psi nenosí kalhoty erotické praktiky svazování, dušení a hraní rolí, takže pojednává o jednom z možných potěšení, které je tématem tohoto Artiklu. Skvělí Pekka Strang a Krista Kosonen se objeví na plátnech českých kin už 15. února 2020.

Nové pražské kino Edison Filmhub si ve spolupráci s distribuční společností Film Europe a předním filmovým kritikem Alešem Stuchlým klade za cíl vrátit filmy – a hlavně diváky – zpět do kin.

Noah Baumach je americký režisér, který natáčí od konce devadesátých let. Dvacet let mu ale trvalo, než přišel na scénu s filmem, který by byl oceněný kritickou i diváckou obcí právě tak jako Manželská historie. Komediální drama a rozvodu je vztahovou intimní zpovědí, která je v současném měřítku žánru vcelku výjimečná nejen svou opravdovostí, ale také tím, že se jedná o další velmi ceněný film, který letos vyprodukoval Netflix.

Film Rebeccy Zlotowské vnáší do současného repertoáru francouzských festivalových hitů nečekaný zvrat. Bezstarostná dívka se profiluje tématem jako překvapivě konzervativní a stylem tradicionalistický film. Jeho svět i postavy slouží především jako osvětové poučky o tom, že uvolněné žití každým dnem nezůstane bez trestu. Carpe diem dává do rovnítka s morální smrtí.

Překvapivost je severské kinematografii vlastní. Letošní přehlídka SCANDI nabídne prostřednictvím šesti premiér provokativní dokument, drama i thrillery. Pečlivý výběr toho nejzajímavějšího ze současného skandinávského filmu bude ke zhlédnutí už v první polovině ledna

Dokumentární snímek Dálava režiséra Martina Marečka a scénáristy Tomáše Bojara nabízí mozaiku situací, jež se dějí na cestě Víta s Gríšou – otce a syna –, kteří jedou navštívit Vítovu bývalou ženu do ruského Divějeva, kam se s malou dcerou odstěhovala. Výjimečně intimní realistický dvojportrét můžete navštívit v českých kinech od 7. listopadu.

V trháku, kteří všichni viděli nebo se na něj chystali, nebo se na něj chystají, ztvárňuje hlavního hrdinu americký herec Joaquin Phoenix. Jeho předchozí rolí byl ve filmu Máří Magdaléna Ježíš Kristus. Tam radil lásku za všech okolností, jeho křenící se klaun jde na to jinak.
Na roli Mesiáše se Phoenix hodí modrýma očima, blahoslaveným [...]

Celovečerní režijní debut producenta a distributora Artemia Benkiho vstupuje do tuzemských kin krátce po získání ceny za Nejlepší český dokumentární film na jihlavském festivalu. Sólo svou subtilní tematizací duševní poruchy rozporuje často zjednodušující zkratky filmové fikce.

Americký herec v novém filmu Ad Astra dokonale ztvárňuje novodobé pojetí hrdiny. Je přesný jako hodinky, ale zároveň zranitelný jako dítě. I neohrožený James Bond Stevena Craiga tyto kontury ve svých posledních dílech nenápadně chytá.