Lomo fotografie nebo polaroidy jsou okamžitě rozpoznatelné. A dost často nadchnou. Ale proč? Protože prostě vypadají jinak. Reálné záběry se nepodobají realitě. A kdo by nechtěl cestovat napříč novými světy tak jednoduše.

Každý člověk má v hlavě svůj interní svět, který je projekcí toho velkého vnějšího. Projekcí zkreslenou a vybarvenou svou osobitou optikou. Nemusí nutně každý vidět černou jinak (i když není žádný důkaz, že pod slovem „černá“ všichni vidí a představují si stejnou barvu). „Jen“ vnímáme po svém. Většinou ten osobní svět zůstává skryt hluboko v mysli. Americký fotograf David LaChapelle jej spolu se svou vizí ukazuje v Rudolfinu.

Dva pány, kterým jsem položila několik otázek, spojuje záliba ve vzpomínání. Jako se Přemek Podlaha zajímá o staré haraburdí, Aleš Cibulka a Ondřej Suchý se parafrází oné známé zahrádkářské znělky „furt hrabou“ v archivech.

Pochmurnost a omšelé pozůstatky dávné minulosti, ale i uvolněnost a náznaky optimismu jako při příchodu jara po dlouhé a studené zimě. To vše se mísí a promlouvá z fotografií Jiřího Hanke na výstavě Kladno – 80. léta v Leica Galery ve Školské ulici.

Co je to autorství? Je možné věřit fotografickému médiu, když vytvořit montáž je tak snadné? A jak se coby fotograf zachovat tváří v tvář utrpení? Manipulují s námi média prostřednictvím obrazu, který nám předkládají?

Fotografie je médium podléhající vlivu různých tekutin, které je nejen vyvolávají k životu, ale zároveň i deformují a proměňují.

Diváci jsou vystaveni a sledováni námi, jak sami něco sledují… nikoli zpět diváky v nabízející se smyčce, ale cosi jiného…

Pokud máte pocit, že vás obklopuje česká upachtěnost a všudypřítomný nevkus, výstava NOW and WOW v Langhans Galerii pro vás bude vysvobozením.

V Krásných Ztrátách se 19. 5. v 17:00 hodin uskuteční vernisáž fotografií společného projektu Michala Adamovského a Kateřiny Zahradníčkové, který vytvářeli tento rok v několika evropských galeriích.

Enfant terrible české fotografie… narozen 1926… obsedantní zaujetí… vlastnoručně vyrobené fotoaparáty.

Do fáze hodnocení a bilancování dospěla po sedmileté činnosti galerie Langhans a vytvořila výstavu LANGHANS PRAHA / Od roku 1880 / Jedno jméno, jedno místo, jedno téma.

Co dělat s průmyslovými prostorami v dobách, kdy se výroba přemísťuje do zemí s levnější pracovní silou? Místo ponechání svému osudu se nabízí možnost přestavby s jejich následným využitím pro kulturní aktivity. Posuďte sami, jak jim nová tvář sluší.