Možná je to jen další příběh nevyrovnané rockové hvězdy. Nebo spíše mladého otce, který není schopen dostát svým závazkům a rozhodnout se mezi rodinou a milenkou? Film Control se pokusil nahlédnout pod masku, za kterou se skrýval Ian Curtis.

Jsou filmy, které se dají považovat za opravdu účinnou antikoncepci. Musíme si promluvit o Kevinovi je jedním z nich. Po jeho zhlédnutí vás touha po rodičovství zaručeně a alespoň na čas přejde.

Kdo z nás nechodil někdy do školy? A kdo z nás sám nebydlel na koleji nebo alespoň někoho takového nezná? A kdo z nás už na toto téma neviděl nějaký film? Odpověděli jste kladně alespoň na jednu z těchto tří otázek? No právě…

V dokumentech vidím větší hodnotu než v jiných filmech. Obvykle předkládají obraz skutečného světa, jehož stránku nám média ukrývají nebo zprostředkovávají pouze tu část, kterou chtějí, abychom znali. V této souvislosti je pro mě svátkem festival Jeden svět.

Veronika si už delší dobu uvědomuje, že něco není v pořádku. Život takový, jaký ho vnímá – předvídatelný, plný stereotypu a snahy splnit očekávání druhých – se jí zajídá. A stárnutí nepřináší už nic nového. Jediným východiskem se zdá být sebevražda. Tablety zapít alkoholem a hlavně nezvracet.

Pokud očekáváte, že film o závislosti na sexu bude jen nekonečnou přehlídkou explicitních sexuálních scén, budete pravděpodobně zklamáni. Snímek Stud sice provází od počátku značně kontroverzní pověst a přístupný je až od 18 let, ale o sex v něm jde až v druhé řadě.

Jako blesk z čistého nebe se mi zjevilo na Facebooku pozvání na událost (což jsem nečekal, protože mě nikdy nikdo nikam nezve) – na tajnou předpremiéru filmu Labyrint. Konala se den před jeho oficiální premiérou. Hodně jsem o filmu slyšel a skutečně jsem se těšil, že na něj po premiéře půjdu, tajemné pozvání mi však připadalo jako znamení, a proto jsem se na předpremiéru vypravil.

Kino Aero již osmým rokem pořádá soutěž krátkých filmů Aerokraťas. Mohou zazářit amatéři i profíci a odměnou je promítání před celovečerními filmy. Což je jedna z tradic, kterou se zaslouží zachovávat i podporovat.

„Pohřběte mne bez rakve, nahou a bez modlení, obličejem nejprve proti celému světu. Na mém hrobě nebude položen žádný kámen. A moje jméno ať nikam netesají. Nechci epitaf pro ty, kdo nedodržují své sliby.“

Filmasia svým zaměřením na u nás nepříliš distribuovanou, ale značně populární asijskou kinematografii láká specifické publikum. Dvanáct filmů promítaných od 1. do 4. 12. ve Světozoru pocházelo zejména z Jižní Koreje.

Věřte nebo ne, z baletu ve 3D kině je možná lepší zážitek, než kdybyste seděli v první řadě Mariinského divadla v Petrohradě. Fakt, že na sobě můžete mít místo fraku džíny, je pro někoho dalším plus.

Podtitul festivalu filmů Akiho Kaurismäkiho vtipně charakterizuje opakující se motivy jeho filmů. S kuřáky toužebně vyhlížejícími lepší život se mohli setkat návštěvnící kina Aero, kde byla promítána kompletní retrospektiva finského velikána.

Přišel čas, kdy se zhmotnil i český král komiksu Alois Nebel. Cesta vede přes Sin City Roberta Rodrigueze.

Drogy jsou špatné. Zabíjejí mozkové buňky a mysl i tělo strádají. Feťák začne zanedbávat svůj zevnějšek, své blízké, domácí práce a práci obecně. To můžeme vidět na každém rohu. Jenže existuje droga, po které se mozek naopak nastartuje, donutí vás dát svůj vzhled, domácnost i kariéru do latě a přinese vám přízeň žen, šéfa i bytné. Dáte si?

Myslím, že když jde v současné době kdokoli z nás do kina, neoblékne se jinak než běžně a netěší se týdny. Kina se stala již příliš normální součástí na to, abychom je vnímali jako společenskou událost. Jenže – sály zejí prázdnotou, pokud tedy nejde o mohutnou 3D projekci, což by měl mimochodem někdo zastavit, proč ta posedlost 3D?

Vybrat správné téma – to je nejdůležitější faktor potenciálně úspěšného dokumentu. V případě Mgr. Radovana Kaluži, internetové celebrity, se tvůrčí skupina DDIY složená ze studentů píseckých filmových škol FAMO a SVOŠF v čele s Adamem Sedlákem trefila do černého. Zda se jim dokument o panu magistrovi povedl, se můžete přesvědčit na premiéře v pátek 4. března v BIO OKO.

Britské drama Králova řeč se vynořilo prakticky odnikud a okamžitě zamávalo nominacemi všech velkých filmových cen. Z nenápadné historické „konverzačky“ se stalo jedno z největších překvapení loňského roku.

Evropské filmové festivaly a filmy mimo hlavní proud se představí během filmových večerů v Evropském domě v Jungmannově ulici 24 v Praze. Během roku a půl bude každá druhá středa patřit právě evropské kinematografii.