V listopadu proběhne již 7. ročník festivalu Pražské křižovatky, který by žádný divadelní nadšenec neměl minout. I v letošním roce je program sestaven z inscenací, které se věnují současným politickým problémům či otevírají diskusi nad širšími společenskými tématy, všechny spojuje i to, že pocházejí z dílny světově uznávaných režijních osobností.

Činohra Národního divadla uvede 13. června 2024 ve světové premiéře inscenaci Wernisch. Na jeviště se tak dostane dílo básníka, překladatele, editora, novináře, pábitele, mystifikátora, solitéra, poutníka a snivce Ivana Wernische optikou jeho přítele, režiséra Jana Nebeského.

Tradice. Jak je žít, jak je dodržovat, jak je předávat dál, anebo se jich naopak zříct ve jménu nového.

Za trochu krásy šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý…

Na počátku jest tuctový příběh. Příběh nezřízené lidské touhy, sobeckosti, nenávisti a pomsty, už tolikrát zpodobněný (jak v mýtech a řeckých bájích, tak i v moderní literatuře, filmu, zároveň žitý v Betonové zahradě dnešního světa etc.). Ladislav Klíma v Utrpení knížete Sternenhocha (UKS) uchopil téma na svou dobu dosti výstředně, zaujal expresivitou i excentričností, resp. nebývalou otevřeností i vulgaritou. A v duchu evropského literárního kánonu pasoval banalitu na hrůznou ošklivost. Ivan Acher s tvůrčím týmem – obdařen řemeslným umem a múzickým nadáním – přetavuje tento jurodivý kadlub s obdivuhodnou imaginací a fantazií.

O Austrálii toho víme žalostně málo, zejména když dojde na kulturu, a co teprve na divadlo! Českou republikou se úspěšně „prohnala“ Noc bláznů australského dramatika Louise Nowry… A dál? Možná tak ještě Král Krysa Jamese Clavella, původně román, který se na českých jevištích objevuje od sedmdesátých let. Nová scéna přichází s Fineganem Kruckemeyerem (nar. 1981) a jeho hrou Na moři, zírám nahoru – těžko říct, jestli se o Austrálii z této hry něco dozvíme, ale v každém případě budeme mít šanci setkat se zase s úplně novým pohledem na svět.

Jedna noc, šest lidí, tři příběhy. Bezdomovec miluje nemocnou pouliční muzikantku, ale bojí se ji oslovit. Dva homosexuálové v baru hledají blízkost, ale nechtějí se přiblížit. Muž omylem zazvoní u dveří a žena, která mu otevře, ho pozve dál. Postavy o svých setkáních trochu vyprávějí a trochu je znovu prožívají. Nejde o velké dějinné události, spíš o obyčejné příběhy lidí ve velkoměstě, lidí, kteří jsou hodně sami, ale na chvíli taky spolu. Tři životní situace podané se syrovostí, intenzitou a naléhavostí, která bere dech.

Kdysi dávno, na samém počátku devadesátých let, dostal osmiletý Jan Frič svůj první počítač – Commodore Amiga. Když stiskl tlačítko s tajemným nápisem POWER, rozzářila se po chvíli obrazovka počítače nápisem ještě tajemnějším: PRESS SPACE TO CONTINUE. Malý Jan si v knihovně rodičů našel anglicko-český slovník (internet byl tehdy v plenkách a online strojový překlad typu Google Translate byl divokým snem fanoušků sci-fi), vyhledal si jednotlivá slova… a po několik následujících dní se ve svém pokojíčku pokoušel dotknout vesmíru. Nejspíš se mu to povedlo, protože se z něj po mnoha letech stal vynikající divadelní režisér.

Umělecký ředitel činohry Národního divadla Daniel Špinar ochotně odpověděl na čtyři otázky o sérii večerů, uváděných od minulé sezóny pod názvem Nová krev.

MALA (Digital Mystikz – London), nejvýraznější ikona dubstepu současnosti, vystoupí v Praze zcela neobvykle na půdě Nové scény Národního divadla.

Pátek 7. listopadu oslaví erbovní tančírna electro swingové scény na Nové scéně Národního divadla své první narozeniny.

Naposledy v této divadelní sezóně proběhne na Nové scéně tančírna ELECTRO SWING RIVER, jako obvykle v okouzlující divadelní kavárně s výhledem na žijící noční Prahu. Jako třešnička na dortu se na poslední tančírně bude vyjímat host večera, Američan ROD FERRONE se svou stepařskou show.

Říká vám něco jméno Eadweard Muybridge? To byl muž, kterého bratři Wachovští sto let po jeho smrti postavili na hlavu.

Marcela Straková řečená Mař. je pro mě ztělesněným důkazem toho, že když děláte, co vás baví, vaše srdce plane jasným plamenem a oči září jako hvězdy. V Čechách i v zahraničí pracuje jako kulturní manažerka, fundraiserka a kurátorka. Vyjmenovat její aktivity by vydalo na článek do Wikipedie. Za všechny zmíním její podíl na vzniku streetartového a graffiti festivalu v ČR NAMES (2008), spolupráci s Artyčok TV a vedení Českého centra ve Stockholmu. Od roku 2009 do konce roku 2013 byla součástí týmu Nové scény ND. Společně s Janem Žaloudkem a Michaelou Klakurkovou vymyslela koncept lesa z vyhozených vánočních stromků, který se v minulosti několikrát objevil na piazzetě ND.

A nyní speciální zpráva pro fanoušky prken, co znamenají svět! Již podesáté je tu možnost zhlédnout to nejlepší, co se urodilo v oblasti českého nového divadla. Festival Malá inventura letos probíhá mezi 21. a 29. únorem.

Nevelká výstava v budově Nové scény Národního divadla vás zavede do světa nezachytitelného lidským okem. V nanotechnologii je budoucnost a NanoPOLIS ukazuje potenciál tohoto vědeckého odvětví skrze umění.

Co se stalo, když Nora opustila manžela aneb Opory společností (1979), dramatická prvotina Rakušanky Elfriede Jelinkové, se v režii Michala Dočekala představuje již druhou sezónu na prknech Nové scény. To jí však nijak neubírá na naléhavosti.

„Naší snahou je, aby měl jeden každý projekt vtip, chytrost, která ho posune dál,“ zazní v rozhovoru, jenž na dálku vedu s Krištofem Hanzlíkem, členem Collaborative Collective.