Básník Bohdan Chlíbec (*1963) je přesným opakem grafomana – vydává pomálu básnických sbírek, ve kterých je nemnoho básní úsporné délky. Avšak objem sdělení, které nesou, je obrovský, jejich působení silně intenzivní, jejich jazyk hutný a velmi výživný. Navíc se zdá, že básník zraje jako víno, sílí a trochu trpkne na jazyku. Proto je třeba varovat, že texty z jeho nové knihy Zimní dvůr by mohly slabším povahám způsobit silnou nevolnost.

Z prázdnej hlavy ti nik myšlienku neukradne
keď večer pred telkou chytáš perličky na dne
Inokedy sa zas cítiš ako zlodej
keď hľadáš múdrosti v článkoch z časákov na záchode

První prosincová sobota v Brně patřila nejen vánočním trhům a smrtícímu „svoboďáčku“, ale především slam poetry. Ve Flédě se konalo výroční desáté finále české soutěže. Nejvíce bodů od publika obdržel mladý Martin Fillipi, následován Bohdanem Bláhovcem v těsném závěsu s Konstantinem Metodějem. Ale jak pravil klasik: „The points are not the point, the point is poetry.“

„Kdybych měl dospat všechny svoje nedospánky, už bych se asi neprobudil.“

Naštěstí to vypadá, že Jiří Suchý není jediný, kdo si v textu své známé písně myslí, že trocha poezie nikoho nezabije. Ačkoli doba básním právě nepřeje, najdou se dokonce takoví dobrovolníci, kteří se upíší na webových stránkách k pravidelné dávce básní. Jako například já.