Adresy

Znáte ji? Eva Válková je západočeská básnířka pocházející z Ústí nad Labem. Literatuře se věnuje už od sedmi let, kdy začala psát pohádky. K poezii se dostala jako patnáctiletá, a to díky lásce ze střední školy. Povoláním je lékařkou a pracuje jako psychiatrička v PL Dobřany. V roce 2011 obdržela čestné uznání v soutěži o Cenu Bohumila Polana za dílo Krvácím nahlas a potichu písmena. Vydala již šest básnických sbírek, z nichž dvě ve spoluautorství s Karlem Šebkem. Hodina vlka vyšla pod záštitou nakladatelství NAVA v roce 2015. Pokud holdujete melancholicky laděné poezii plné šera a mlhy, ale zároveň stále tryskající něhy a vášně, je tato sbírka právě pro vás.

Nastala doba, kdy za nás básně píší počítače, a to nespočetněkrát za den a zcela samozřejmě. Všimli jste si někdy, že zatímco zadáváte heslo do vyhledávače, nabízí vám často absurdní kombinace, kterým se zasmějete? Vězte, že nejste sami, protože tyto výplody začali na sociálních sítích shromažďovat lidé po celém světě. Jedním z nich je správce české facebookové stránky Google poezie Tomáš Miklica, kterého jsem se zeptala na několik věcí z e-zákulisí tohoto fenoménu.

Ivan Blatný je básník opředený legendami. V loňském roce bylo tiché našlapování okolo jeho osoby rozčísnuto takřka bleskem z čistého nebe v podobě Reinerova díla Básník s podtitulem Román o Ivanu Blatném.

První polovina roku je bohatá na nominace a udělování cen. V oblasti literatury je tou mediálně nejvýraznější Magnesia Litera. O čem píše a jak vnímá stav současné poezie jeden ze tří nominovaných? Odpovídal Dan Jedlička hned druhý den po slavnostním udílení a po snídani, s plnými ústy slov.

Jedna bilanční. Opět pro poměrně úzkou skupinu „uživatelů“. Kruh se uzavírá.

Číst před publikem, či nečíst – otázka, před níž stojí každý autor.