Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků 34. ročníku jsme proto položili tři otázky. Další odpovídá Kryštof Brůha.

Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků 34. ročníku jsme proto položili tři otázky. Druhá odpovídá Lenka Glisníková.

Pražské Divadlo X10 na sebe upozornilo v tomto roce mnoha úspěchy, ať už se jedná například o druhé místo v Cenách divadelní kritiky v kategorii Divadlo roku, nominaci Moskoviády, nebo Cenu Thálie pro Martin Pechláta za herecký výkon ve zmíněné inscenaci. Kam scéna směřuje a v čem spočívá její podstata? Nejen o tom jsme hovořili s jejím uměleckým šéfem Ondřejem Štefaňákem.

Jan Kaláb je člověk přirozeně rozkročený mezi světy. Graffiti legenda, o které rapují PSH, a zároveň akademicky vzdělaný kreslíř. Streetartista, který spoluzakládal nezávislé kulturní centrum, ale zároveň komerčně úspěšný umělec, který rád jezdí v Porsche 911. O těchto i jiných paradoxech, a taky o výstavách v Paříži, nebo o tom, proč respektuje Davida Černého a ignoruje Banksyho, jsme si povídali v rozhovoru pestrém jako celé Kalábovo dílo.

laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků 34. ročníku jsme proto položili tři otázky. První odpovídá Petra Janda.

Život není film a film není život. A právě díky trikům a efektům je toto konstatování více než nasnadě, když si mám povídat – trochu o životě, ale především o filmu, s jedním z našich největších specialistů na vytváření filmové reality, Borisem Masníkem.

Když děláte něco se zápalem a bytostným nasazením, ani si nevšimnete, jak ten čas letí, natož, že už to děláte třicet let. Jednou z takových vytrvalých srdcařek je hudební redaktorka a moderátorka Jana Kománková. Její jméno bezpodmínečně rezonuje s kultovní rozhlasovou stanicí Radio 1 a nyní také s knihou stejného názvu a s podtitulem Život v éteru, kterou k třiceti letům vysílání této stanice napsala.

České Budějovice nakopl akcelerátor v podobě Evropského hlavního města kultury 2028. Díky titulu se podaří proměnit město v živý organismus, který řeší urgentní témata, soustředí se na tvorbu a revitalizaci prostředí a přinutí obyvatele na život pohlížet s péčí, navzájem se spojovat a tvořit udržitelnou kulturní strategii města.

Kdo se svým týmem stojí za skleněnou revitalizací pražského Výstaviště a Národního muzea? Sám se prezentuje jako umělecký řemeslník, který se vyhnul akademické půdě právě kvůli lásce k řemeslu.

Není již tajemstvím, že se v Pardubicích očekává velká kulturní událost. Je jí otevření nového kulturního organismu a to přímo
v Automatických mlýnech.

Všechno bylo v Sokolowsku podivné, podivné a uhrančivé. Z budov plicních sanatorií se za neustávajícího dubnového deště vznášela mlha, jako by samotné ruiny léčebných domů architekta Opplera měly magickou moc pokuřovat vodní dýmku.

Týden plný designu v podobě Zlin Design Week skončil a ve svém letošním ročníku přinesl také nová jména, která byla oceněna mezinárodním ohodnocením Best in Design udíleném v několika kategoriích. Cenu Media Award letos obdržela Julie Dítětová se svým přihlášeným projektem Machine Learning: Programming patterns. Co porotu zaujalo, čemu se projekt věnuje a kam směřuje sama jeho autorka?

O odhalování vrstev, konceptu reality a otázce identity, dynamice zakrývání a odkrývání mi umělec svěřil otevřené a citlivé odpovědi, které dokreslují jeho díla plná rozporu.

Jak je možné, že dílo švédské umělkyně Hilmy af Klint (1862–1944) začíná opět tolik rezonovat? Jako průkopnice abstraktního umění je nyní představena v Londýně a současně také v olomoucké Rub Gallery, na vůbec její první samostatné výstavě v České republice. O hodnotách a kvalitách její tvorby jsem si povídala s kunsthistorikem a kurátorem výstavy Davidem Vodou a architektem výstavy Markem Therem.

Představení současného performance designu jako nezávislé umělecké formy, která působí na lidskou představivost prostřednictvím všech smyslů – zraku, čichu, sluchu, hmatu a chuti – to přináší Pražské Quadriennale každý čtvrtý rok od roku 1967. A jinak tomu nebude ani v červnu, kdy se odehraje jeho další ročník. Co letos nabídne nám prozradí přímo tři osobnosti, které se na jeho podobě podílí.

Jakoby dveře, které vedou do umělcova ateliéru, byly zároveň i dveřmi do neprobádaných fantaskních světů. Napětí, co za nimi čeká, zprostředkovává rok co rok platforma Open Studios, která takové dveře nechává otevírat v mnoha ateliérech dvou měst. Dobrodružství zákulisí vizuálního umění začalo v Ostravě a jak to letos proběhne v Brně, prozradil Václav Kočí.

Každý má v sobě dva vlky je nová inscenace Divadla Archa, která se zabývá životem vietnamské komunity v České republice, a to očima mladé generace. Jak se hledá společný jazyk a který to je? Jde o vietnamštinu, češtinu nebo nějakou alternativní verzi? Kde vůbec vznikl nápad se touto problematikou zabývat? Na to nám odpověděla režisérka Hana Kokšalová.

Kde má v současném světě své místo výtvarné umění? Dokáže působit společenské změny? Nese umělec za „účinky“ svého díla odpovědnost? Nejen na to nám odpověděla světově uznávaná umělkyně Kateřina Šedá.