Tanec je jedním z nejstarších umění světa. Jako každé umění je svým způsobem nadbytečný a nezbytný zároveň. Svého času začal člověk hledat kromě obživy také smysl věcí, vnímat a odrážet realitu kolem sebe. V tu chvíli vznikla kultura jako tvorba přesahující existenční potřeby – člověk se stal člověkem.

Pokud jste doposud nebyli na představení jednoho z nejlepších divadelních souborů v Česku, nepropásněte poslední šance. Do konce letošní divadelní sezóny Farma v jeskyni vystoupí ještě v divadle Ponec, Roxy/NoD a v divadle Alfréd ve dvoře.

Taneční představení ve mně vždy vzbudí chuť k pohybu. Připomínají mi, jak velkou a nezaměnitelnou radost přináší. Jak čistě a přesně může vyjadřovat vnitřní hnutí. Co když ale člověk takovou možnost jednoduše nemá? Když nejen ladnost vytrénovaných tanečních kroků, ale i pouhé zdvihnutí vlastního chodidla je pro něj nedosažitelnou metou? Je pak uvězněn ve své schránce a odsouzen k zatrpklému pozorování těch, co si svoje štěstí ani neuvědomují, dokud o něj nepřijdou?

Svět v obrazech. Introspektivní taneční cesta. Průzkum vlastních hloubek nebo napojení na kolektivní nevědomí? S choreografem a tanečníkem Michalem Záhorou a producentem a tanečníkem Honzou Malíkem jsme si povídali o představení Orbis Pictus. Najdete ho na festivalu Česká taneční platforma, který letos již po devatenácté přináší to nejzásadnější z českého současného tance.

Přehlídka toho nejlepšího z českého současného tance a pohybového divadla proběhne od 11. do 14. dubna nejméně na pěti pražských nezávislých scénách (divadlo Ponec, Alfred ve dvoře, Divadlo Archa, Studio ALTA, Teatro NoD). Během čtyř festivalových dnů se představí zásadní české umělecké skupiny jako 420PEOPLE, DOT504 & Teatr Novogo Fronta, Lenka Vagnerová & Comp., ME–SA, NANOHACH, Spitfire Company, Tantehorse nebo VerTeDance. Svůj autorský projekt také představí Andrea Miltnerová a další.

Krásy slovenské krajiny, okouzlující taneční prvky a roztroušené kousky lidského života. Pokud čekáte typický taneční film, v Tanci medzi črepinami se ho nedočkáte. Stanete se však součástí dynamického slovenského folklóru, kulturního dědictví a žánrově netradiční formy zpracování, které vám přinesou téměř „divadelní“ zážitek.

Koktejlové šaty, boty na podpatku, rukavičky a motýlek a jde se tancovat! Takhle nadšeně šel do tanečních z mé generace jen málokdo. Ale i přesto se našli nadšenci, kteří si kurzy standardních a latinsko-amerických tanců užívali stejně jako páteční alkoholové dýchánky v (dnes již nefungujícím) klubu Face To Face.

Poprvé na živém koncertě – skupina Kečup v kulturáku. Nezkušených čtrnáct, druhá řada. A já myslela, že na koncertě se nehybně stojí a vychutnává hudba. Jaká mýlka. Všichni vedle mě se podivně svíjeli a já? Jako solný sloup. Tančit, vrtět se do rytmu… Jak se to dělá? Naučím se to někdy?

V hlavní roli je tělo, gesta a rytmus. Postavy sice mluví, spíše však nechávají promlouvat své tělo. Děj se trochu ztrácí za obrazy a já pohlceně sleduji film, jenž přetavuje slova v pohyb. Učím se rozumět novému jazyku a sleduji, jak fyzické divadlo pozvolna proniká do filmu. Střetávám se s žánrem, kterému se mimo jiné říká videodance, dance film, screen dance či cinedance.

Upnuté elasťáky, piškoty, propocený dres a vlasy ulízané do drdolu. Někdo si ještě povzdechne: nepohodlný večerní oblek. Podtrženo a sečteno, děsná nuda a zábava dobrá tak pro naše prarodiče doplněná o chlebíčkový nářez s džusem během přestávky. I takový obrázek se může někomu vybavit pod pojmem taneční divadlo. Jak blízko nebo daleko má ale tato představa k realitě?

Když je hodně příliš, jak se hodně stane opět tolik, kolik je potřeba…

Japonská tanečnice a choregrafka Sumako Koseki je pravidelnou návštevnicí Prahy. Posledních pět let vedla nejen několik tanečních dílen, ale zejména vytvořila tři sólová představení: Mad-âme, Femme 100 visages a Insect of the Snow. To čtvrté, E puits… et puis?, bude mít premiéru 9. března v Alfredu ve dvoře.

Budu vám vyprávět pohádku o párty s psychedelickou muzikou a panenskou přírodou. Kdo nevěří, ať si nechá vše vyprávět od očitých svědků, nebo ať tam běží, ale zase až za rok.

V rámci unikátního projektu Global Water Dance / Tanec pro vodu spojili tanečníci celého světa síly, aby podpořili myšlenku trvale udržitelného rozvoje a obrátili pozornost diváků k tématu mizících zdrojů pitné vody na naší planetě.

Na Mezinárodní divadelní festival 4+4 dny v pohybu přijedou až z Mekky současného tance Club Guy & Roni s představením Alpha boys, ve kterém tvůrci zkoumají mužskou podstatu skrze ženské atributy jako jsou lodičky a blonďaté paruky.

Letošní festival TANEC PRAHA poskytl divákům nezapomenutelný zážitek. Na scéně pražského Hudebního Divadla Karlín představila Jasmin Vardimon svěží, vtipné a působivé představení Yesterday.

Rozhovor s členkami českého tanečního souboru VerTeDance Veronikou Kotlíkovou a Terezou Ondrovou o dětech a dospělých.

Festival TANEC PRAHA již po dvaadvacáté nabídne pestrý koktejl současného evropského tance. A nejen v Praze!