Znáte Prahu opravdu dobře a jste si jisti, že vás tu už nic nemůže překvapit? Dovolte, abych vás přesvědčila o opaku.

Když napíši dvakrát za sebou cukrárna a z toho ta druhá bude mít začáteční velké písmeno, mohu vás ujistit, že jsem neudělala chybu. Neuděláte ji ani vy, když toto absolutně sladké místo navštívíte. Podpoříte tím navíc jeho další funkci – poskytování pracovních míst zdravotně znevýhodněným osobám.

Řada lidí včetně mě si letní dny bez pobytu na terase s ledovým nápojem v ruce nedokáže ani představit. Proto jsem byla velmi potěšena, když jsem se dozvěděla o nově otevřeném podniku v centru Prahy s lákavým názvem Sluneční terasa T-Anker.

Mám pár důvodů, proč miluju Holešovice, a někdy ani nechápu, jak jsem se odtud mohla odstěhovat. Naštěstí má Praha sympatický rozměr a všude je to kousek. Dokonce i do Berlína! Nebo spíš do Berlínskýho modelu.

Co znamená Creative Gate a co si pod tímhle názvem mám představit? Je to brána do světa „kreativity“ nebo hra na originální název, který má přitáhnout nové spotřebitele? Kupodivu, ani jedna varianta není zcela správná.

Jako skalní vyznavač hřbitovní romantiky se často stávám terčem posměchu svých kamarádů a celé rodiny. Už jsem několikrát dostala otázku, jestli to myslím vážně. To víte, že jo!

Na jaře si zásadně nepěstuji, ani žádným jiným způsobem nezkrášluji své nehty. Chodím po zahradě oblečená jako Bořek Stavitel, vrtám se v zemi celý den a v potu tváře bojuji s krtky, kteří mi neustále ničí záhony. Večer se horko těžko zbavuji hlíny, ze které se stal můj neoddělitelný souputník. A fakt mě to baví!

Dítě nemusí znamenat přítěž, která vás uvězní mezi plotnou, pračkou a lavičkou na dětském hřišti. Jako „divoká matka“ si můžete i nadále vychutnávat plnohodnotný život.

Když jsem poprvé o podolském podniku zaměřeném na domácí výrobu cupcaků a cheesecaků uslyšela, zaujal mě na prvním místě jeho samotný název, novotvar vzniklý skládáním částí názvů obou dobrot: Cheecup. Ba ne, přiznávám se, od počátku jsem myslela na dorty. A že je chci ochutnat. Co nejdřív!

Mám stále silnější pocit, že se historie stala mým prokletím. Nejen že ji studuji, ale také nevědomě vybírám podniky, kde se stravuji, podle jejich minulosti. Kavárna v obchodním centru mi opravdu nic neříká, ale co takové okolí Pražského hradu?

V zapadlé letenské ulici za fotbalovým stadionem se za nenápadným vývěsním štítem a dřevěným obložením vchodu skrývá originální cukrárno-kavárenský podnik. Kdo do něj jednou vstoupí, tomu snadno přiroste k srdci.

Nejsou tu pomalí, nejedí cvrčky, neumějí koulet očima ani měnit barvu na počkání. A přece mají s maskotem v názvu spoustu společného. Co je tedy tím pojítkem? Každý večer party v jiném hudebním i vizuálním stylu, střídání rozličných nálad (restaurace – lounge – dance floor – bar – salonky), multižánrové setkávání umělců a hledání společných cest. Takže se neměňte, Chameleon se přizpůsobí vám!

Voní tam řeka, pofukuje čerstvý větřík, hraje hudba, nalijí vám pivo, víno i Cuba Libre. Potkávají se tam hudebníci i jiní umělci, cyklisti i turisti a je to v samém centru Prahy. Mluvím o pražské náplavce, té pod Rašínovým nábřežím.

Už třetí měsíc můžete buď úspěšně míjet, nebo naopak pravidelně navštěvovat Kokpit, na první pohled nenápadný prostor přímo v centru Prahy. Napřed zazvoňte, protože dveře vypadají neprostupně zavřené. A ani příliš nenapoví, co na vás uvnitř čeká. Jen co ale vstoupíte, otevře se před vámi bezmála 800 metrů bývalé trafostanice.